Silvestr

Milé KOČKY,

dnes je konec roku, kdy jsme psali čtrnáctku na konci,

kdo by to byl řekl, že se dožiji i roku 2015,

pamatuji se, že se říkalo, že se nedožijeme roku 2000.

---

Nový rok přijde a bude snad lepší než ty předešlé, i když, jaké si to uděláme, takové to máme?

Patnáct, to už bude mít občanku, že ? už bude trošku dospělý a bude mít rozum?

Hlavně, aby ho měli ti, kteří nám to tady řídí a vedou, aby nás netahali za nos a nedělali si z nás šprťouchlata.

A mohou klidně na nás mluvit slušně, nemusí se přizpůsobovat slovníkem těm týpkům, kteří to bez sprostot nedovedou.

A jedna vzpomínka z r. 1975:

jeli jsme něco vyřizovat na Slovensko a tam se nás, naprosto cizích lidí, ujal jeden pán, Silvestr Talajka, byla jsem v úžasu, že se někdo může jmenovat Silvestr.

a tady, doma, na Silvestra ?

S oslavami to nepřeháníme, sedíme doma, ohňostroj shlédneme z okna a pak jdeme spát, je to den, jako každý jiný...

loučím se s vámi, milé KOČKY, pro letošní rok:

Ještěd

Nu, když jsme nahlédli do botanické zahrady v Liberci, nesmíme zapomenout na libereckou dominantu:

Ještěd...

milé KOČKY..

byly jste tam?

BOO

Mezi Vánocemi a Silvestrem rádi jezdíváme do Botanické zahrady v Liberci, říkám jí familierně BOO.

( jako ZOO, která se rozkládá hned vedle)...

---

Moc se nám v liberecké botanické zahradě líbí, nejen, že tu můžete sledovat ryby nad hlavou v neobvyklém akváriu, ale kvetou tu touhle dobou orchideje...

návštěvu završíme obědem v restauraci U Jezírka. Mívali tady kvasnicové pivo a vařívali skvělou rybí polévku.

Copak nás čeká letos?

Milé KOČKY,

tak hola ...do města pod Ještěd.

Taburety -

posaďte se, prosím:

Jsme to, co jíme

Hrůza, čirá hrůza mě jímá, když si vzpomenu na paní doktorku Cajthamlovou,

kterak lidem v jejím pořadu vyházela z lednice jídlo a naskladnila vše,

co snědli za týden, na stůl a vytvořila nevábnou hromadu,

---

pokud mě honí mlsná a mám každých pět minut chuť na něco jiného,

obvykle si na ni vzpomenu a představím si tu skrumáž v žaludku a mírně mě to přibrzdí v mých nájezdech na dobrůtky, přestože si v skrytu duše říkám omluvně, jsou Vánoce a leccos je dovoleno a

P A K to shodím!!!

Všimněte si,

milé KOČKY,

že říkám pak! - aniž bych ovšem řekla kdy!!!

Takže žádné: cukroví a na to řízek, jitrnici a ovar, rybí závitek, chlebíčky s majonézou, kafe, vánočku a bramborový salát, houbovou polévku a štrůdl, píšu to namátkou, jak mě to napadne, že by to mohl někdo stláskat...

ty žlučníkové záchvaty musí někde mít přeci základ!

ve špitálech na pohotovosti o Vánocích - tam by mohli vyprávět!

já naštěstí nejím tlusté maso nikdy a tak mi hrozí ,,pouze,, pupínky z citrusových plodů a nabraná kila ze sladkého...

mnozí si řeknou, ještě, že ty svátky jsou za námi,

ale holt se nesmí Vánoce zaměnit za obžerství....

Jedlová

Jedlová a Tolštejn, poblíž Varnsdorfu, to jsou místa, kam léta jezdíme v sobotu před Silvestrem...

dáme si tam nahoře v restauraci oběd, vylezeme na rozhlednu, někdy se brodíme ve sněhu a jindy jdeme blátem...

---

Milé KOČKY,

ale pamatuji si i dobu, kdy tam místo rozhledny stála nevzhledná a strašidelná rozvalina a proto jsem ráda, že je to nyní jinak a všem přeji, aby se tam také rádi vraceli...

když je uvnitř restaurace v kamnech spousta polen a praská oheň, ani se nám nechce odejít...

někdy jdeme sami a někdy celá parta....

tak zase za ROK!

Svátek vánoční

Dnešní druhý svátek vánoční - to máme,

milé KOČKY,

---

návštěvní den, dcera přijede s rodinkou na kachnu, zelí, knedlíček...těším se na vnučky a rozdávání dárečků, mají u nás Ježíška podruhé...

( na Štědrý den jsou doma )

třeba také ještě nějaký dárek dostanu...už se moc těším.

není to špatné, mít dvojí dárkování!.....

Vánoční

Vánoce ... cítíte tu vůni?

skořice, hřebíček, badyán, citronová kůra,

---

to vše v tom slově je, že,

milé KOČKY?

Štědrý den

Všem lidem dobré vůle přeji krásné Vánoce, strávené nejlépe v kruhu rodinném....

milé KOČKY,

pevné zdraví, bohatého Ježíška a radost ze života přeji...

Ozdoby na stromek

Letos novinka, prvně budu náš malý stromek zdobit spolu s vnučkami.

Milé KOČKY,

mám takový rituál, že si stromek postavím na stůl a ozdoby dávám na větvičky kolem dokola,

---

ovšem! ty vzácné a hezčí staré skleněné kouličky, sněhuláčky, ptáčky, koníky, medvídky, pochopitelně dopředu a ty méně oblíbené tak nějak do pozadí...,

kočku, muchomůrku, domečky, kostelíky, je to pěkný mišmaš.....nakonec ovinu řetěz a případně světýlka

( už jsem světýlka někdy dávala i jinam, ne na stromek )

a teď, když to nebude jen na mně, jsem zvědavá na výsledek,

hlavně bych nechtěla nic rozbít....mám naše ozdoby ráda a je v tom kus historie naší rodiny...

ale už to bude i jejich, vnuček, historie....pro ty děti to děláme...

Tak si držím palce, aby se to mně i oběma vnučkám líbilo, být spolu a zdobit stromeček.

Šotkové a skřítci

Naše vnučky,

milé KOČKY,

mají deset a osm let a půl roku každá k tomu navíc.

---

Moc rády jezdí k babičkám, jak ke mně, tak k té druhé, nebo já jsem ta druhá??, jak se to vezme....hihi.

U babičky Květušky pečou vánočky, nějakou si i obvykle dovezou domů, k velké radosti tatínka a maminky.

U nás vánočku spolu péct nebudeme, máme spolu být dva dny před svátky, ale mladší vnučka si vyžádala péct se mnou cukroví, tak se do jednoho druhu, i když tak krátce před vánoci, pustíme....

jsem na ně zvědavá, jak se jim ta práce bude líbit.

Doma s maminkou pečou před Vánocemi a zdobí už několik let po sobě perníčky, slepují linecké koláčky, vyrábějí ozdoby z korálků z Poniklé, zdobí si vlastní stromek,

jsou to milí šotkové...nebo skřítci?

někdy prostě spolu pečem a je jedno co, občas třeba housky:

Průšvih o Vánocích

Vánoce přicházejí a moje myšlenky krouží ....s Vánocemi mám za svůj dlouhý život spojeno hodně různých zážitků a vzpomínek.

Dobrých, vtipných i těch méně veselých...

---

Tak např. se moji rodiče brali 23.12., pár let po válce, mamka přišla z Čelákovic a táta ze Strakonic, aby se na severu,

v Děčíně, sešli, poznali a vzápětí vzali....

( na svatbě jsem prý už tak trochu s nimi byla, jsem prvorozená....ale pšššt), byla to revoluční doba, děti se rodily i dřív, než 9 měsíců po svatbě....

A nejmladšího brášku, Toníčka, jsme dostali pod stromeček...v roce 1957...

a nyní,

milé KOČKY,

k tomu průšvihu:

( to se mi to vzpomíná, po tolika letech!)

Bydlela jsem v baráčku na okraji jednoho města na severu, veliký obývák měl prkennou podlahu a krásný trámový strop.

Vše už jsem měla coby mladá nadšená hospodyňka na Vánoce uklizené a vydrhnuté ( rejžákem! ), stromeček nazdobený, dítko necelý rok staré v postýlce, když tu, 23.12. dopoledne! na kole přijel kominík a že musí udělat cosi...zkrátka vylezl na střechu, ke komínu, a kutil tam, pak slezl, dal mi podepsat sešitek, že u nás byl, krátce jsme popovídali a popřáli si hezké svátky, a on pak odjel dělat svoji práci o dům dál.

Dobře udělal, neb bych ho asi přetrhla vejpůl, poté, co jsem přišla do bytu.

Měli jsme kamna Clubky, ze kterých a také z rour vedoucích do komína se valil čoud, saze, smrad. Na všem, opravdu na všem, ležela vrstva sazí, taktéž na dítěti, které nechápalo, co se děje. Já jsem byla zralá na koronárku.

Takže otevřít všechna 4 okna, běžet pro babičku o poschodí výš, předat kašlající dítě, vyslechnout si od babičky rady, že musím vzít kýbl, lopatku a jít do chodby vybrat saze, které utrhl kominík v komíně a které spadly dolů a zatarasily kouřovod...tu práci měl prý udělat kominík, ale...nějak se k tomu několikrát nedostal,....

Já jsem vynosila spoustu kýblů sazí, pak jsem začala uklízet v obýváku a týden jsem měla opravdu dost práce vše dát jakž takž do pucu...ještě občas v létě!!! jsme nacházeli malé shluky sazí leckde ve škvírách,

a pak mi někdo něco povídejte o NOČNÍ MůŘE....

manžel mě po návratu z práce našel v slzách a v sazích....ještě, že tenkrát nebyly mobily!

A když vidím kominíka? žádný šťastný úsměv u mne nevykouzlí!

Průšvih před Vánocemi

Pečení vánočního cukroví, to víte dobře,

milé KOČKY,

že to je v Čechách dobrý zvyk, tradice, nejprve nakupování drahých surovin,

---

pak přes den a někdo po večerech plno práce, poté úklid,

záleží také na tom s kým a kde pečete, že?

Jednou, před několika lety, když byla starší vnučka ještě batole,

pekly jsme opravdu dost drahé cukroví s dcerou až pozdě večer,

krásně se nám vše povedlo, nic se nelepilo, nic jsme nespálily,

až na poslední operaci a to: když jsme vytahovaly poslední tři plechy s cukrovím z trouby, vzaly jsme za pečící papír a nesly cukroví k nejbližší pracovní ploše každá za dva rohy toho papíru, byly jsme už unavené, ospalé, papír ,,pečený ,, a najednou se nám hezky napůl roztrhl a cukroví spadlo na podlahu, ze které se sice ,, dalo jíst,, - nicméně jsme měly místo luxusního čokoládového cukroví hromádku drahých drobečků, vyřešilo se to smetáčkem s lopatkou a brekem...

zbylo nám toho cukroví i tak dost, ale nezapomenu na pocity marnosti nad tou spouští....

bylo to D R A H É poučení...

Prstýnek

Když mi bylo asi šest let, a že je to hodně dávno, pro vás, nezasvěcené,

milé KOČKY,

jezdilo se tehdy na dráze občas ještě vagony,

---

ve kterých se topilo kamny na uhlí!!!, já to pamatuji, jak průvodčí přikládal!

tak tehdy ,, jednou,, - mě vzala babička vlakem do Strakonic a tam, ve velkém městě!, jsem viděla za výlohou něco úžasného.

Z čokolády, marcipánu a dalších voňavých hmot byla vytvořena paseka, kde trpaslíci řezali ruční pilou dříví...a dělali plno jiné práce....babička mě nemohla od výlohy dostat...pořád to vidím....

posléze mi koupila stříbrný prstýnek s kominíčkem, který držel v ruce zelený čtyřlístek a přes rameno měl přehozený žebřík...

cestou domů, v motoráčku, při otevřeném okně ( pamatuji se, že okno se stahovalo pomocí jakéhosi řemenu! )

jsem máchala rukou venku z okna a jelikož mi prstýnek byl větší, stalo se, co se stát muselo a prstýnek mi spadl a už jsem ho nikdy neviděla, řvala jsem jak pominutá a nedala jsem se utěšit.

Já mám s kominíky vůbec pech....

A tak tam někde, na trati mezi Sedlicí a Strakonicemi, leží můj první krásný šperk...a už hóóódně dlouho.

Světýlka

Světýlka - vzpomínáme na mamku, která nám odešla před třemi roky, ráda žila, ráda pracovala, ráda četla, ráda cestovala...starala se o šest dětí a nikdy neztrácela humor.

---

milé KOČKY...

( celý život pracovala ve fabrice a nikdo jí nic zadarmo nedal! )

Bráška

Dnes má můj nejmladší bráška narozeniny:

přejeme ti, Toníku, hodně zdraví a ať ti humor vydrží ještě dvakrát tolik let!

---

Milé KOČKY,

pokud máte také v prosinci co slavit,

užijte si to ...

Formičky

Tak, asi jako každá z vás,

milé KOČKY,

taky já jsem se v minulých dnech vrhala na výrobu těst,

---

posléze pečení cukroví, i když, jak se tak zpovzdálí pozoruju ( hihi) ...dělám toho každý rok méně,

ale zjišťuji, že jsem pěkné nemehlo, když jsem ve spěchu umývala formičky od medvědích tlapek,

rozřízla jsem si palec pravé ruky a jelikož levou rukou neumím udělat vůbec nic,

musím s některými obvyklými předvánočními pracemi počkat, až se mi to zahojí.

Advent

Advent má být ( údajně ) čas pro zklidnění, týdny pro rozjímání a dobou na uklízení a zkrášlování příbytků, příprav na Vánoce.

Já bych to i akceptovala a ráda.

---

Ovšem pokud se někdo ve druhém patře nad námi rozhodne v prosinci dělat rekonstrukci bytu a od rána osmi hodin do večera vrtá, bourá, bouchá a vyhazuje prkna a parkety z oken, vzduchem létají i obří smotky starých koberců, věřte mi,

milé KOČKY,

že se nějak špatně soustředím na předvánoční poklidnou atmosféru, o zklidnění mé mysli nemůže být řeč,

koukám na knot hořící svíčky a myslím na nepěkné věci,

jsem vytočená a unavená a začínám trochu závidět všem, kdo bydlí ve svém, v domečku někde u lesa, kde nanejvýš dělají hluk v říjnu jeleni.

Stále doufám, že to brzy skončí a budu mít ten vytoužený klídek a dám se ještě rychle dohromady.

Ze šesti bytů v okolí už pět z nich tohle postupně provádělo a nějak už mi docházejí síly se neustále usmívat na sousedy a dělat, že to nevadí,

v létě jsme tedy alespoň mohli na pár hodin vypadnout ven do přírody, ale co teď, když je ve čtyři tma a doma práce...

příště si napíšu Ježíškovi, aby nikdo před Vánoci neboural nic v domě...

to jsem zvědavá, jak se s tím popere.

Kila

Peču,

milé KOČKY,

pouze to, co mi chutná, to je logické,

---

no a proto mám, jako každý rok touto dobou, oprávněné obavy, že kila půjdou nahoru...

tajné ( už jsem něco pekla, už jsem i ujídala...)

mimochodem, proč se říká pracny?,

já to mám coby medvědí tlapky, není to snad hezčí?

Notýsek

Jelikož mám na měsíc dopředu nalajnováno, kdy budu hlídat vnučky,

kdy a kam je doprovázet při pobíhání mezi školou, jídelnou, družinou,

---

různými kroužky a sportovními aktivitami

a do toho obvykle přijde nějaká ta nepředvídaná změna a navíc,

mám také nějaké své zájmy, nezbývá mi,

milé KOČKY,

v mém věku! - nic jiného,

než se spoléhat na notýsek, neboť má paměť sice ještě není úplně děravá,

nicméně již nějakou tu trhlinu občas má.

Pro rok 2015 jsem si pořídila tohoto krasavce a k němu zelenočernou tužtičku,

aby jim to spolu zase ladilo,

pro letošek to byla barva fialová, tak máme změnu do jarních barev.

Notýsek mám raději menší, aby se vešel i do kabelky.

A na ty moje úžasnosti to stačí...

Můj sen

Můj sen, to je,

milé KOČKY,

buď mít malou nohu a nebo sehnat pěkné a pohodlné boty na mé dlouhé nohy,

---

výrobci obuvi a distributoři, prodejci !!! - styďte se,

to vás vůbec nezajímá, jaké nohy mají vaši případní zákazníci? utíkají vám tržby!!!...

tady jsou botky, které bych šla koupit okamžitě, utíkala bych i bosa, přes rozbité sklo, jen kdyby měli na mne moji velikost!

( případně jiné, beze švů a třeba i tmavě hnědé )

napíšu si dodatečně Ježíškovi, třeba mi dá avízo, že někde jsou k mání?...

Drážďany

Ne, že bych neměla o čem psát, ale ještě se,

milé KOČKY,

---

na chvíli vrátím do Drážďan,

přeci jen je to město, které má co nabídnout téměř každému:

Adventní sobota

Nastal šestý prosinec a my s kamarádkou vyrazily na adventní ( letos již druhý ) zájezd - tentokrát to bylo do Moritzburku na zámek - kde je výstava o českých Vánocích,

---

se starými ozdobami, menšími betlémy a dalšími, české Vánoce připomínajícími předměty ....

našly a pofotily jsme i Popelčin střevíček...

pak následoval přesun do nedalekých Drážďan, kde to vypadalo jako na manifestaci!!! davy vás odnesly někam, kam jste ani neměly v úmyslu jít...

němčina, čeština, polština, slovenština, ruština, angličtina, a mnoho dalších jazyků, hotový Babylon to byl...

takže nás čekalo:

obejití památek, vánočních trhů, obchoďáku a také občas vystát nekonečnou frontu na WC - to vše nám vyplnilo čas do 18hod., kdy jsme se vydali zpátky ku Praze.

Co jsme tam zkonzumovaly a nakoupily a kolik jsme tam utratily...ponechám zatím raději jako tajemství...

V sobotních Drážďanech jsem tedy rozhodně nezklidnila mysl, ale fakt je, že růže tam ještě kvetly a na mnoho věcí jsem tam přišla...taky dobré, uvědomit si různé skutečnosti?...

Večerní pohled na osvětlené panorama města ze severního břehu Labe byl tradičně moc pěkný.

Milé KOČKY,

a nejlepší bylo, že ač předpověď slibovala déšť, pršelo až při návratu v Čechách.

Dobrý skutek

Hola, hola,

milé KOČKY,

na této adrese si můžete kdykoli a to opravdu klidně i často !!! udělat radost,

---

tím, že si tam koupíte pro sebe nebo pro své blízké kabelku, tašku, nebo nějakou koženou maličkost

http://www.pima.cz/

mají tam nejen hezké, ale kvalitní výrobky, české a nikterak drahé !!! a už jste viděly tak krásné aktovky pro muže, jako šijí tady ???

Podpořte svým nákupem šikovnou firmu, také svoji touhu po krásných a dostupných výrobcích...

Pokud nespěcháte, stavte se v Třebechovicích při cestě na výlet do východních Čech...

a vyberte si na místě, majitel a výrobce je můj známý a ručím vám svojí hlavou za to, že budete plně spokojené s tím, co si u nich koupíte.

Moje kožené kabelky od nich slouží již mnoho let, jsou netknuté ( kvalitní usně, kvalitní šití, stálá barevnost ) a stále krásné.

A kde že je ten dobrý skutek?

no přeci v tom, že vám se dostalo dobré rady a jim - možná, zvýšíme počet spokojených zákaznic.

Stromky

Ve čtvrtek jsem byla v Ikea a jelikož už prodávali vánoční stromky, vzpomněla jsem si na ty z výloh v Mnichově:

milé KOČKY,

také se těšíte na zdobení svého stromku?

---

Vtipné bylo, že jsem v Ikea viděla před sebou paní, resp. mladou paní a ta vykládala na pás u pokladny tolik různých svíček, různých velikostí a barev, až mi přecházel zrak.

Další zajímavostí bylo, že jsem za pokladnou našla peněženku a tu mladou - již odcházející paní zavolala, aby si ji vzala, ( myslím, že byla její! ) a tím jsem udělala dobrý skutek a to by mi mohl někdo tam nahoře započítat k dobru?

jen mě zamrzelo, že mi pořádně nepoděkovala...

( že by měla v té peněžence jen samé složenky? ) nebo měla starosti?, zkrátka žádný úsměv, žádná radost, bez emocí...

To já jsem byla se sebou dost spokojená.

a nyní ty stromky v Mníšku pod Alpou, jak říkával K.Kryl.

Přituhuje

Často jezdím vlakem,

milé KOČKY,

do Prahy a přes Prahu...

---

v posledních dnech při námraze to bylo docela ,,zajímavé,, - složitější a náročné. Především pro pracovníky dráhy...

Všimla jsem si už dříve, že kolem trati ,,bydlí,, lidé - asi bezdomovci- ve stanech v roští a tak nešlo než popřemýšlet o tom, jak se jim asi daří v těchto ledových dnech,

nechávám stranou myšlenky na to, proč skončili venku na mrazu, z jakých příčin přišli o bydlení, proč si neužívají jako já a vy přípravy na svátky, pohodičku a teplo v domku či bytě, zda je k tomu, že přežívají venku dovedlo časté pití, kouření a drogy a nebo jiné vlivy, životní zvraty a napadlo mě, zda bych nemohla nějak pomoci?,

máme doma zbytečné starší spacáky, polštáře a deky, koupím vánočku a trochu toho cukroví, vezmu manžela a navštívím jedny takové stanaře u Čakovic, nevím, co si od toho slibuji, možná, že jim to přijde vhod a já se budu v duchu utěšovat, že to těm lidem pomohlo?

(horší bude, jestli mě i s těmi věcmi pošlou někam)

Nicméně si říkám, že za pokus to stojí a až zase pojedu okolo vlakem, nebudu mít divný pocit, že jsem neudělala nic.

(Také nedaleko nádraží ve Vysočanech jich stanuje několik )...

Občas koupím Nový prostor, ale žebrákům nedávám nic, to spíš nepravidelně pošlu na ,,ověřený ,, účet nějakou tu korunu, jenže peníze někde na účtu asi těm lidem venku ve stanu v křoví moc nepomůžou...

tak co s tím?

Landshut

Toto městečko na závěr našeho výletu se mi moc líbilo a ráda bych se tam jednou podívala v létě:

---

nejen kvůli hradu vysoko nad městem, ale i kvůli krásným domům a kostelům,

milé KOČKY,

atmosféra mi tam připomněla Telč...