Když mi bylo asi šest let, a že je to hodně dávno, pro vás, nezasvěcené,
milé KOČKY,
jezdilo se tehdy na dráze občas ještě vagony,
ve kterých se topilo kamny na uhlí!!!, já to pamatuji, jak průvodčí přikládal!
tak tehdy ,, jednou,, - mě vzala babička vlakem do Strakonic a tam, ve velkém městě!, jsem viděla za výlohou něco úžasného.
Z čokolády, marcipánu a dalších voňavých hmot byla vytvořena paseka, kde trpaslíci řezali ruční pilou dříví...a dělali plno jiné práce....babička mě nemohla od výlohy dostat...pořád to vidím....
posléze mi koupila stříbrný prstýnek s kominíčkem, který držel v ruce zelený čtyřlístek a přes rameno měl přehozený žebřík...
cestou domů, v motoráčku, při otevřeném okně ( pamatuji se, že okno se stahovalo pomocí jakéhosi řemenu! )
jsem máchala rukou venku z okna a jelikož mi prstýnek byl větší, stalo se, co se stát muselo a prstýnek mi spadl a už jsem ho nikdy neviděla, řvala jsem jak pominutá a nedala jsem se utěšit.
Já mám s kominíky vůbec pech....
A tak tam někde, na trati mezi Sedlicí a Strakonicemi, leží můj první krásný šperk...a už hóóódně dlouho.