Na jehličí

Prý - kam pojedeme v sobotu? má být hezky...

řekla jsem na to manželovi, že něco malého vymyslím a hodlala jsem to dodržet.

Ráno jsem prohlásila, že stačí Kokořínské údolí

( máme to tam kousek )

a chci se brzy vrátit domů,

možná se odpoledne pustím do šití.

Na Pokličkách jsme byli mockrát, ale napadlo mě, že jsme neviděli Jestřebické pokličky,

tak jsme ponechali auto u křížku v obci Vojtěchov a šli pěknou lesní cestou v příjemném čistém vzduchu po zelené -

jenže poslední úsek na ty J.pokličky to bylo velmi strmé a klouzalo to, manžel pravil, že se tam škrábat nahoru nebude a tudíž jsem hrdině vystoupala v nepříliš schůdném terénu sama,

já bloud měla jen tričko, kraťasy a sandály! a tak to bylo nepohodlné, bylo mi docela chladno

a k mé nelibosti jsem až úplně nahoru nedokázala vylézt.

Byly tam napadané stromy a přelézat se mi je nechtělo.

Obrátila jsem se k návratu a zjistila, že spouštět se dolů je to ještě horší.

Chtělo to jiné boty!

Kardiostimulátor pracoval dobře, nikde jsem se nesvalila...

Manžel řekl, že chce jet ještě někam, a tak mě napadlo, že to bude Bezděz, pojedeme přes Mšeno a Nosálov.

Ten nápad jsme neměli jen my, na parkovišti spousta aut, platí se tam parkovné 60,-Kč, nahoru na hrad proudilo dost lidí.

Už jsme tam byli vícekrát.

Milé KOČKY,

dnes přikládám jen pár obr.,

za mne ta akce docela ucházející, byl i borůvkový koláč a káva.

Brambory

Manžel odjel ráno do Kbel, podívat se po nějaké době znovu do Leteckého muzea a já jsem si šla oloupat brambory,

že založím na oběd,

včera je koupil v Penny? nebo v Bille?

zkusím ho vyzpovídat, až se vrátí.

Ono je to asi jedno, kde je koupil, moc tomu výběru nedal,

z celého sáčku jsem nemohla použít ani jednu bramboru,

tak jsem se dopálila, že tam na ně snad půjdu:

brambory, jak známo, už dávno nejsou levné,

kvalita nestojí za nic,

manžel popadne první sáček, aniž by pořádně vybíral ( ale uznávám, mnohdy se to poznat nedá )

obchodníci jsou potvory a pěstitelé ???

co si mám o tom všem myslet?

Co abych začala víc vařit rýži?

Nejlepší brambory byly ty z našeho minipolíčka kdysi...jo,

milé KOČKY,

ale kňoukání mi nepomůže...

napadá mě jedno: fuj.

Radost a zlost

Milé KOČKY,

já mám teď období, že se střídá radost a zlost a fakt nevím, co zase za chvíli na mne kde vybafne.

Včera tu byl Honzík, v září mu budou čtyři roky a to mi jistě uvěříte, že to byla radost.

Vzala jsem ho na projížďku 2 stanice busem a jednu vlakem a byl nadšený.

Na balkoně mi kvetou docela hodně muškáty a to mi také dělá radost.

Ale - když jsem zjistila, že před domem, kde mi zjara sestra vysázela kytky, trsy kosatců a nějaké denivky

jeden trs kosatců někdo ukradl a zeje tam jen díra v hlíně, popadl mě vztek.

Já tu TRDLO pořád přemýšlím, jak to před domem,

až budu fit, zryju a osázím, poprosím známé o další květiny,

zvelebím a pokusím se ten pozemek udělat hezčí

a někdo jiný jde jen tak okolo a vyškubne si, co se mu líbí a odnese pryč?

Přemýšlím o proklínání...

ještě štěstí, že neumím VOODOO...v první chvíli jsem byla schopna všeho.

Snažím se udělat jeden dobrý skutek každý den,

ale někdy mi dojde dech.

Teď si dám odpolední kávu a dopřeju si malou kostičku 70 proc. čokolády a budu koukat na balkon.

Přeji hezké odpoledne, večer se má počasí zkazit a snad i zaprší,

huráááá.

( k obědu jsme měli čočku na kyselo a párek, čočku si zopakujeme a na párky zase hodně dlouho zapomenem )

ta žlutá minigerbera je od sestry a pěkně se jí u nás daří

Stolek

Nerada bych se příliš ,,odkopala,, - ale tohle snad napsat můžu:

u nás všechno funguje tak nějak jinak, než v jiných domácnostech.

Buď neumím manžela správně zpracovat, nebo co, prostě mnohdy to nejde podle mého.

( a že mě to často pěkně štve! )

Příkladně stolek:

můj sen byl v běhu let pokaždé jiný: kdysi se mi líbil takový čtvercový, s jedním košem v každém rohu,

u firmy Říha v Praze, a pozor!

milé KOČKY,

je to k neuvěření, nebyl bílý, ale dřevěný!

Nějak se stalo, že jsme ho nekoupili a já jsem si udělala P R O V I Z O R N Í stolek z koše, který jsem si koupila na vlnu už někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých? letech,

vlna a příze všeho druhu ( hodně jsem tehdy pletla a háčkovala ) tam byla uskladněná vzdušně a větrala...

sehnala jsem si desku, obrátila víko koše vzhůru nohama a šup, na desku malý ubrus a je to...

( mockrát jsem ho chtěla natřít bílou barvou! )

jenže!

to provizorium nám vydrželo ( stydím se - udat přesný počet let ! )

a to jsem časem toužila i po stolečku kulatém, bílém, s hodinami, z Kika,

chodila jsem se na něj do Letňan dívat - převážně vážně v zimě, v neděli odpoledne, na holčičí odpoledne, a obdivovala jsem myšlenku, že se usalaší vedle ušáku, bude se v našem obýváku pěkně vyjímat,

na něm pěkný hrnek s podšálkem s mým kafíčkem a k tomu časopejsek o bydlení...

jo, houbeles...

Pondělí

V noci jsem špatně spala.

Ráno jsem vstávala jak do fabriky - ve 4.55 hod.

V 6.04 hod. jsem odjížděla do Prahy busem.

Kolem 7,30 hod. kontrola na kardiu a stehy.

Z Ládví na Bulovku tramvají č.30.

Zapomněla jsem si vzít kolíček na prádlo na nos a růžové brýle: špína a smrad na schodech k tramvaji i v ní.

Ve špitále čekání, ale vše ok.

Ještě 4 týdny nemám používat a zvedat levou ruku. Žádné česání třešní, mytí nádobí, věšení prádla.

Milé KOČKY:

mám to za sebou.

Doma manžel připravil letní oběd:

nové brambory na loupačku, sůl, kopr, máslo, k tomu kefír.

Dobré to bylo a teď čekám, co to se mnou udělá.

Stihla jsem dojít před dům pro ,,novou,, kytici.

Koupila jsem vnučce klobouk.

Krásný týden přeji všem.

Sobota na cestách

Manžel mi dal včera kudlu na krk,

( zloduši mi to jistě přejí, ale ono to bylo malinko jinak:

řekl mi, že buď s ním pojedu dnes na výlet nebo pojede sám! )

Moc se mi nechtělo, spala jsem jen málo a navíc, nejsem ve formě,

ale nakonec jsem tedy souhlasila s několika podmínkami:

Vyjeli jsme na východ, první zastávka byla na kávu v Chlumci n.C., mají tam novinku, vodičku tekoucí po náměstí v takových kovových korýtkách, plno kytek, jen houšť!

ale taky rozestavěno a co město nabízí za památky nechám,

milé KOČKY,

na vás...Karlova Koruna a mnohé další...

( koupili jsme tu super zralé meruňky a moc dobré! že bych zítra zkusila uvařit tvarohové knedlíky? )

pak jsme se propletli Hradcem Králové a dojeli do Krňovic ...

manžel požádal totiž o nějaký skanzen, kde jsme dosud nebyli ...

a tak jsme si tu krásně prošli staré, nově instalované chalupy, mlýn a kovárnu, něco nafotili,

potěšili jsme se,

a pokračovali do nedalekého Opočna, náměstí, zámek, parky resp. zámecké zahrady,

Opočno prokouklo od naší minulé návštěvy...

pak jsme to ,,ohnuli,, na západ a přes Jaroměř, Jičín dojeli domů.

Bylo krásně!

Manžel si zajezdil autem a já jsem se nadýchala lipové vůně a udělala i nějaké ty obrázky.

No, fakt, koukněte:

Přes

Přes balkonové dveře,

dveře delší dobu neumyté,

muškáty, které se mi odměnily za nepéči,

však loni, při rekonstrukci domu, byly někde ve sklepě a

letos, místo - abych se o kytky vzorně starala, marodím...

kdy už to skončí a zase budu normálně fungovat?

Když vidím ty trsy levandule u jiných na blogu,

když vidím pivoňky a další trvalky v zahradách,

těším se, až to před domem zkusím dát zase do přijatelné formy.

Posledně, když jsem šla pod lipami k doktorce, připadala jsem si jako feťák...

vůně kvetoucích lip, vůně posekané trávy, vůně borového jehličí...

to jsou,

milé KOČKY,

parfémy!

( a to nemluvím o mateřídoušce, konvalinkách, růžích, jasmínu a pod. )