Krize

Cestou busem z Carcassonnu do Prahy, poté, kdy jsme se dozvěděli, že nás čeká 1450 km k Plzni!,

jsem měla krizi,

a to takovou, že jsem si říkala, že už cestovat nebudu,

---

tedy pro pořádek, že nebudu jezdit na zájezdy,

nanejvýš s mužem autem po republice!

Že bych to ,,zapíchla ,, úplně, to asi nehrozí.

Jenže - jen co jsem dojela domů, vyprala vše a usušila, kufr uklidila,

zpracovala fotky a potěšila se některými záběry, ( vlastně, až doma si to pořádně prohlédnu )

jen tak malinko jsem nakoukla na nějaké ty nabídky CK a už jsem byla chycená!

Tak uvidíme, zda převáží stařecká lenost nebo cestovatelské nadšení.

Taky prohlédnu pár oblíbených blogů, kde kolegyně blogerky brouzdaly v mé nepřítomnosti,

ono mě to zase asi nabudí.

A tady se,

milé KOČKY,

ještě svěřím, v jakém prostředí jsme to vlastně minulý týden s Janou poletovaly.

obrazové zpravodajství:

Umění

Nemohu tvrdit, že bych byla nějak příliš uměnímilovná,

nerozumím malířství a hudbě,

tím ale nechci říct, že se mi určitá hudba a díla některých malířů nelíbí.

Jak a co...

---

Jo, takový pan Chaba s jeho padajícími domy, klidně by mi mohl na stěně viset nějaký jeho originál.

A protože jsme měli možnost podívat se na obrazy Toulouse Lautreca, docela jsem to uvítala...

nikdy není pozdě se začít učit.

V zahradě ( vytvořit pěknou zahradu je asi také umění? )

pak byly k vidění staré sochy a líbilo se mi, jak se skvěle doplňovaly s listy a výhonky vinné révy.

A s výhledy na řeku a do zahrad. Město Albi na mne udělalo dojem.

V jednom paláci ( Kapitol ) na náměstí v Toulouse jsme se byli podívat na malby, které byly impozantní.

Líbí se mi fresky ve starých kostelících, sochy, kdy poznám, co představují.

Ale některá díla umělců jdou mimo mne, např. žlutě polepený hrad v Carcassonnu - krčím rameny.

Milé KOČKY,

ode mne to moderní umění asi moc nečekejte.

Jo, nějakou tu sochu v roští? to ano.