Usnula jsem až k ránu.
Včera jsme mluvili o tom, že bychom dnes jeli na sever.
Jak myslíte,
milé KOČKY,
že to dopadlo?
Nevyspalá jsem jela, ač se mi chtělo spíš ještě spát,
manžel potřeboval na hřbitov v K.Šenově - upravit dva hroby a zapálit svíčky.
Poté jsme pokračovali na hřbitov v Rumburku, kde jsem potřebovala zase něco zařídit já.
Nikdy by mne nenapadlo, že když potřebuju dát obnovit písmo na pomníku a připevnit novou svítilnu na svíčku
místo staré, zkorodované, musím mít povolení Hřbitovní správy a bez toho papíru to Kamenictví neudělá.
Bože, kam jsme to tu dopracovali?
Abych se duševně srovnala, jeli jsme na Dýmník na oběd.
Hospoda byla pěkně vybavená a čistá, jídlo drahé a dobré, plná hostů, sousedů ze Spolkové republiky Německo.
Česky jen já a manžel a ... obsluha.
Po jídle a mém černém Bernardovi jsme se vyškrábali na rozhlednu, kde jsme cvakli pár fotek, koupila jsem pohlednici rozhleden Šluknovska pro vnučky, opatřila ji razítkem a zavzpomínala, kdy jsme tu byli naposledy.
Ejhle, je to přesně 15 let!
( Klub ČT nebo město by tu mohli trochu vylepšit přístup )
Počasí bylo čím dál lepší.
Cestou na sever jsme chytili několik objížděk a popojíždění, zpátky jsme tedy jeli jinudy a vida!...bylo to stejné, ne-li horší. Všichni se vrhli na opravy silnic a mostků! Asi, že už bude brzy zima?
No jo, v létě bylo moc sucho a horko.
Chtěla jsem to spojit s výletem, zajet se ještě podívat na náš bývalý dům, pak na poutní kostel do Filipova, dále na zámek do Šluknova, na rozhlednu Tanečnici, na Vlčí Horu a pak domů.
Manžel pravil, že jindy a jel domů!
Řidič musí být v pohodě, ( bylo už dost hodin ), tak jsem to ,,odmlčela,, ... cesta byla ještě daleká.
Nakonec jsem ráda doma.