Tajně jsem loni doufala, že letos prosadím změny v kuchyni a možná i v ložnici,
rozumějte,
milé KOČKY,
změny v nábytku a zařízení!...
jenže,
moje letošní nemoci způsobily jen radikální změnu myšlení a chování,
v bytě to zůstalo, jak bylo.
( myšlenky na změny ale zůstaly! )
A tak jsem dnes vrátila na polici umyté nádoby,
říkám tomu familiárně Slepičárna:
zatímco jsem vařila oběd, stihla jsem při tom uklízet,
ty otevřené police je nutné často umýt a čistit.
Ale vůbec neuvažuji o tom, že bych se jich ( kohoutů a slepic )
zbavila,
že bych tu polici zrušila...
Dokud mi stařecký třes dovolí vše umýt a nerozbít?
