Byli jsme nedávno v Chomutově a okolí na výletě a koupila jsem tam vnučce podle mne hezkou - ač poněkud dražší - noční košili. Jelikož jsem slabá nátura, hned poté jsem jí ji dala.
To by nebylo nic divného,
milé KOČKY,
ale včera jsme se sešli, rodina mé dcery, abychom oslavili jméno mého zetě.
( nepřijel na bílém koni )
Šli jsme na oběd do vedlejší vesnice, kam nás zeť pozval na husí stehno a cestou v důvěrném rozhovoru s druhou babičkou jsem se dověděla, že koupila pod stromeček starší vnučce noční košili,
vyprávění bylo dostatečně barvité a podrobné a já jsem pojala podezření:
řekla jsem jí o ,,své,, noční košili a tak jsme se dnes pomocí snímku dopátraly - dcera, druhá babička a já, že obě košile jsou totožné!
Druhá babička z toho moc radosti neměla, ale půjde a košili vymění za něco jiného.
Vnučka by asi koukala, kdyby bývala dostala pod stromeček stejné dvě noční košile, - za předpokladu, že bych jí já košili dala až o Vánocích a druhá babička mi o své koupi neřekla, asi by si myslela, že má Ježíšek sklerozu.
U nás asi nemůže nic proběhnout normálně, hihi.
a košile: je prostě s medvědem a medem a medvědy vnučka může, od mala a zdá se, že napořád.
Však těch plyšových mají dosud plný pokoj.
