Navzdory všemu,
navzdory bolavým zádům,
spoustě nehotové práce spojené s přípravami na svátky,
navzdory pevnému odhodlání sedět už jen doma v teple,
navzdory ošklivému počasí,
vyjeli jsme dnes na výlet domluvený s manželem a kolegyní Janou už delší dobu,
jen se do poslední chvíle nevědělo, zda pojedeme autem nebo vlakem,
zda autem do Freistadtu jižně od Budějic, nebo do okolí Drážďan,
vlakem do Chebu, Olomouce, Českých Budějovic nebo Pardubic?
Počítala jsem i s variantou, že to ráno odpískáme, pokud bude pršet.
Nakonec jsme se odhodlali a vyjeli na sever, Mělník, Děčín, Bad Schandau, Hohnstein,
tady výstup na zdejší hrad, procházka městečkem a pak jsme se pokusili dojet do Stolpenu,
kvůli různým objížďkám jsme se tam nedostali -
tak vezmu lidičky do zdejšího půvabného městečka ozdobeného mohutným hradem až třeba na jaře.
Obrátili jsme se k Pirně, kde jsme obešli zdejší adventní trhy, snědli klobásu, vypily teplý vaječný koňak ,
nakoupily pražené mandle, potkaly sousedy z našeho města, hihi.
( kde píšu y tvrdé, jedná se jen o nás dvě )
Nejsložitější bylo v tomto městě najít místo na parkování.
Cestou zpátky jsme chtěli na chvíli na Konigstein, ale tam byla taková zácpa, že si to necháme na jindy.
Léta jsem tam nebyla a ještě to musí počkat.
Domů jsme se dostali později odpoledne a odměna nás neminula:
Jana nás podarovala cukrovím, které stihla v týdnu udělat, holt pilná mladá holčina.
Na její kožešině na límci bundy na náměstí v Pirně přistávaly vločky sněhu a já jsem se pokusila je zachytit.
Cestou přes kopečky jsem zkusila také zvěčnit sněhem ozdobené okraje silnice a krajinku, která ale nebyla právě moc vidět, bylo pod mrakem a mlžno.
Silnice byly místy mokré, ale sjízdné.
A co vy?:
milé KOČKY,
jak jste strávily sobotu...
tady máme to naše studené cestování:
