Na kolejích

Pro tyto fotky z nádražíčka v Zubrnicích si nechám tento chlíveček,

aby se to nepletlo s těmi bledulovými,

které jsem zveřejnila před chvílí!

---

Hihi.

Milé KOČKY,

nebudu tu znova a znova psát o bledulích, co jich v údolí potoka je,

od Lovečkovic do Zubrnic a v okolí,

o mlýnu, kde se točila pohádka Duhová víla,

to jsem psala minulé roky několikrát.

Taky o Bukové Hoře a na jejím vrcholku posazené televizní věži, která pokrývá signálem prý 1/4 republiky,

která ,,se cpe,, v Zubrnicích na každou fotku,

raději dám ve známost, že sem jezdí vláček ze Střekova.

Trať vedla do Verneřic a taky jedna větev dolů k Úštěku.

Pozůstatky tělesa trati jsou dosud v krajině patrné.

Nadšenci do vlaků to znají a nebo si hravě najdou na internetu.

Uznávám, že na všech těch našich dnešních zastaveních bylo možné navštívit toho více,

ale chtěli jsme klídek, pohodu a ne stíhací závod, a to se, myslím, podařilo.

Já přikládám obrázky:

Noční zprávy

Konečně mohu zase jednou směle udělat příspěvek do rubriky ,,výletování,, -

po všech těch týdnech povalování se v posteli s jakousi virozou a laškování s doktory.

---

Včera, tedy v pátek večer, jsme s Janou, kolegyní, vyrazily na dávno zakoupený koncert Žalmana Lohonky.

Těšila jsem se, ale stalo se něco nevídaného.

Uprostřed koncertu se mi udělalo špatně,

měla jsem co dělat, abych nemusela koncert předčasně opustit.

Ustála jsem to, nicméně jsem z toho neměla žádné potěšení.

Určitě za to nemohli Žalman a jeho dva spoluvystupující a Míša Hálková, která hrála a zpívala krásně.

Prostě mi něco nesedlo.

Cestou domů mi Jana říká:

nepojedeš s námi zítra na výlet?

A tím na mne vybaflo další nemilé rozhodování:

byla jsem totiž domluvená s manželem, že pojedeme někam KONEČNĚ na výlet a vezmeme třeba Janu sebou, a teď tohle!

Tak jsem došla domů a manželovi po pravdě vykreslila situaci a bylo rozhodnuto, manžel ochotně ( ???!!! ) svolil, ať si jedu s konkurencí a ráno mě včas vzbudil.

Trochu jsem si hrála na GPSku, jeli jsme přes Štětí do Zubrnic,

ráno bylo jiskrné a svěží, ( my s Janou v první moment taky ).

Prošli jsme se, nafotili bledule ( ty Jana požadovala zařadit do plánu cesty ), prohlédli si železniční zastávku / muzeum, taky část obce,

s obdivem jsem sledovala pozůstatky stavbiček kolem samotných mlýnů, náhony a pod.

Poté jsme se přesunuli do Konojed.

Tady mi vyrazili dech s rozsahem oprav zámku a kostela, které už jsou hotové,

zvenku už se to krásně vylouplo do krásy, jednou to bude šperk!

Od naší poslední návštěvy úžasná proměna.

Zato ten zámecký park! jako u Šípkové Růženky.

Pak jsme po blátivé cestě došli ke Konojedským bochníkům a následoval přesun do Kravař. Tady oběd v hospůdce, procházka ke kostelu a kolem hradeb, načež jsme se odebrali do Zahrádek.

Váhala jsem, co Janě a jejímu manželovi tady ukázat dřív, vyhrála výpusť z rybníka - a pak jsme se vydali na cestu k domovu.

Přivezla jsem si hezký pocit, že je jaro, natrhala čerstvé kopřivy a podběl.

Na dvě příští soboty Jana připustila, že by se znova mohlo výletovat. Tentokrát s naším autem a řidičem. Tak uvidíme.

Milé KOČKY,

psát, že bylo krásně asi nemusím, viděly jste to dnes samy?

( udělala jsem asi 200 fotek a nejdou mi sem vložit stojáky, ach jo )

Neušetřila jsem

Všude se píše o tom, kolik ušetříte, když přestanete kouřit.

Při dnešních cenách cigaret to vychází na velké částky, ale ono je to jinak.

---

To byste musely,

milé KOČKY,

ty peníze dávat stranou, do pokladničky a nesahat několik let na ně!

Já sama jsem kouřila jen málo, asi 4 cigarety denně a nechala jsem toho 29.1.1982!

Fakt!

A myslíte, že jsem něco ušetřila? ani náhodou.

Jenže jsem to všechno procestovala!

Když se tak podívám na roky, které od té doby utekly,

na cesty po ČR a Evropě, ono to vychází,

to mohlo být kouře, smradu a kašle.

Vajglů na zastávkách na zemi, doma plné popelníky.

Zajímá vás, proč jsem a docela náhle přestala?

Protože jsem vážně onemocněla.

A od té doby známým z legrace říkám, že je za 50,- Kč odnaučím kouřit.

Odnaučený kuřák je největším nepřítelem kuřáků.

Je to snadné:

rok má 365 dní a pokud prokouříte denně krabičku za - řekněme - 80 Kč ( neznám ceny přesně )

neutratíte 29.200,- Kč a za to máte busem nejméně dva pořádné zájezdy do západní Evropy nebo i jinam.

Ale, ať si každý dělá co chce.

Hezký jarní den přeji.

A ještě z jiného soudku:

( poslední dva dny se mi několikrát stalo, že jsem psala blogerkám a po zdlouhavé procedůře klikání, že nejsem robot a po odeslání se můj text nenávratně ztratil. - nevíte někdo, co s tím? )

Bio

Koukám, že jsem si pořídila celých pět rubrik a poslední dobou vše cpu do nápadníka.

Jenže mě okolnosti nutí psát o tom, na co myslím, čím žiju.

---

Co mě napadá.

Takže BIO.

Koukala jsem, že hodně lidí kupuje biopotraviny, jinak řečeno bioprodukty,

( to by mě zajímalo, jestli jsou opravdu bio! )

dokonce podle internetu existuje Biologická olympiáda,

do dneška jsem o něčem takovém neslyšela!

Já taky najela na bio,

minulý týden jsem byla na biopsii.

( to vám odborník uždibuje kousek něčeho, co v těle nemáte mít )

Neříkám, že jsem už kdysi dávno na biopsii nebyla,

ale tentokrát byl vetřelec hodně dobře schovaný a dělal při výkonu drahoty.

Prostě se mu u mne líbí a s doktory se moc nekamarádí.

( to mám za to, že nekouřím a nepiju )

- no, dobře, občas tam byla dvojka vína a nebo kafe a dort, nejlepší sport!

A teď máme 14 dní na vymýšlení, co se bude dít, až přijdou výsledky.

Jsem divná, když mi doktoři říkají, co nemám jíst:

tak nic z toho vlastně za svůj už poměrně dlouhý život nejím!

Třeba:

špek, tlusté maso, hodně kořeněná jídla, hodně soli, nepiju tvrdý alkohol, neholduji cigaretám,

já si odkrajuji i více upečené kůrky z chleba! na vnitřní straně.

Milé KOČKY,

chcete-li a máte-li volné ruce, držte mi palce.

Svět je malej!

Onehdy jsem taky jednou koukala na telku dřív, než manželovi vypadl z ruky ovladač ( tzn. obvykle kolem 21 hod. )

a viděla jsem příspěvek o Azylovém domě v Jiřetíně pod Jedlovou

---

( tam u nás na severu, kde jsme kdysi poblíž bydleli - jak s oblibou říkám: v Jižní Skandinávii ).

Hovořila tam paní Marcela Dvořáčková a byla mi velice povědomá.

A co myslíte,

milé KOČKY,

dnes jsem sedla, našla číslo tlf. na ten azylák a dovolala se tam:

položila jsem pár dotěrných otázek a trefila se do černého,

je to moje švagrová, od brášky, co loni zemřel, jeho první manželka.

Popravdě - mám z toho radost.

Na spoustu let jsme se ztratily jedna druhé z očí,

budeme mít co si napsat a sdělit,

a zase se potvrdilo, že svět je malý.

Měla jsem tu hezkou holku ráda,

byli jsme jim na svatbě a ráda na ni dodnes vzpomínám.

A tady jedna fotka z jarního pobytu s kolegyní Janou v Keukenhofu, jak mě zachytil její aparát:

( ty datumy má pokaždé na fotkách Jana i moje sestra! )

Kanyla

Příjem: jdete do špitálu a honí se vám myšlenky v hlavě:

v jakém pokoji budete dočasně spát, s kým se tam setkáte, kolik lidí bude na pokoji s vámi,

jako by nestačilo to, na co se snažíte myslet spoustu dní nejméně,

---

totiž - co vás čeká po zdravotní stránce,

na důvod - proč vás vlastně objednali.

Čekání nebere konce, pak : pojďte dál.

Mladinký doktůrek, vlnité až kudrnaté vlásky, kudrnaté vousky,

kdybych měla velké a bujné poprsí jako kamarádka Dáša od Opavy a svetr s výstřihem do V,

asi bych ho přivinula na hruď.

Abych viděla, jak se bude tvářit.

Ptá se: kolik vám je?

Popravdě a bez uzardění odvětím: loni v únoru mi bylo sedmdesát ( zní to líp než sedmdesát jedna?, že? )

Doktor na to: hádal bych vám nanejvýš padesát ( taky bez uzardění! ),

poposedla jsem a narovnala záda.
( ani jsem neřekla oblíbené, aby si skočil na oční, to bych si u něj nedovolila ),

po zapsání všeho možného mne dokonce dovedl nahoru do 2.patra na sesternu a nechal mě usalašit.

Zavedli mi kanylu do levé ruky,

svlékla jsem se a oblékla pyžamo, u toho koukám, že mám ruku samou krev.

Přivolaná příjemná, drobounká blondýnka, zdr.sestřička od Bardejova mi ji vyndala, zavedla novou na pravou ruku.

Druhý den ráno, před výjezdem sanitou do Prahy, mi dali kapačku a já u ní usnula, vzbudím se a koukám, že nad kanylou mám bouli - přivolaná sestřička: prý jsem to měla hned hlásit!

Nojo, ale já u toho usnula!

Tak zase výměna, kanyla na levou ruku, do jiného místa.

Podezírám je, že mi to dělají schválně, abych měla o čem psát.

To je stejné, jako když můj manžel jede vlakem, vždy se něco stane, něco neobvyklého, ale jak nádražáci přijdou na to, že je ve vlaku, opravdu netuším! Například jednou ve Svoru, kolem půlnoci, se roztrhnul vlak!

Sešla jsem se v pokoji s paní, které bylo 83 let a která vypadala taky o hodně mladší a dalo se s ní hezky povídat.

Jen říkala, že v noci nespí a kouká do stropu, ráda bych jí to věřila, kdyby u toho tolik nechrápala.

Pokoj byl čistý a hezky vymalovaný a s pěkným výhledem k východu.

Některé detaily toho konkrétního setrvání v délce tří dnů se společnou koupelnou a WC s pokojem chlapů naproti si raději nechám pro sebe?

A tak toto považujte,

mé milé KOČKY,

za dostatečné vykreslení mého pobytu v okresní nemocnici.

Dnes jsem si povlékla nové, vyprané, flanelové povlečení a užívám si pohodlíčko své postele. Vyluxovala jsem matrace, koberce, to se to bydlí v čistém.

Na křižovatce

Odvážila jsem se dnes ráno jít do obchodu, že si dokoupím nějaké drobnosti.

Po cestě jsem přemýšlela, jestli mě to tu na světě tak moc baví,

abych si i nadále přála tu být třeba do těch proklamovaných 99 let.

---

Na stromech vlajou igelitové tašky, mladé, krásné holky mluví jako dlaždiči,

mladice jede s kočárkem a hulí u toho jako fabrika...to a jiné takové jevy mi vadí,

že jí z krátkého trika lezou špeky je mi ale,

mezi námi,

milé KOČKY,

srdečně jedno.

V obchodě se mi kupodivu spravila nálada.

Měli tam totiž kytky, několik různobarevných kytic tulipánů, zlaté narcisy a takové velké kytice všehochuti.

V únoru jsem k svátku a k narozeninám dostala dárky a na kytku od muže peníze, abych si sama vybrala.

Protože nejprve několik týdnů viroza, pak lítání po doktorech a hrozila hospitalizace,

tudíž jsem s nákupem kytky čekala, až budu doma a pořádně si ji užiju, no né?

Takže to dopadlo tak, že k svátku mám čerstvě tmavou orchidej, k narozeninám barevnou kytici,

vybrala jsem tu do růžova, i když měli i do mé oblíbené žluté.

Je jako naše manželství: pestrá a divoká.

Orchidej jsem dostala i od sestry, tak mám na stolku hned dvě a v ložnici na okně jich kvete několik.

Navíc přišel na návštěvu malý Honzík a zase naskočil ten pověstný optimismus,

co se mi cestou do krámu někde na křižovatce ztrácel -

můj svět je zase ( téměř ) v pořádku.

Sobota doma

Na dnešní sobotu jsem chtěla s mužem zajet do Zubrnic pofotit bledule, pokochat se,

jezdíme každoročně buď tam a nebo do Pekla u České Lípy,

jenže v Pekle spadla skála a tak to bylo jasné.

---

A jak to dopadlo?

Středu, čtvrtek a pátek jsem strávila v okresní nemocnici s tím, že mě ve čt vezli do Prahy na vysoce rizikové a nepříjemné vyšetření,

výsledky budou za 14 dní,

odpoledne mě s houkačkou vrátili zpátky do špitálu, ( to byla jízda! )

v pátek mě neteř dovezla domů a mám dva dny polehávat a posedávat, tak bledule počkají - asi.

Doma mě manžel přivítal s vynikající slepičí polévkou a zapečenými nudlemi,

konečně jsem se po třech dnech hladovění a diet slušně, i když málo najedla.

( dojmy z hospitalizace a dopravy sanitou by vydaly na tenkou knížku )

Místo výletu za jarní květenou jsem se pustila do uklízení koupelny, ( velká radost mého muže, musel mi asistovat! )

a teď jsem si sedla k počítači.

A právě jsem,

milé KOČKY,

natrefila na krásný domek, pěkně zařízený a už bych se stěhovala:

změnila bych jen dvě věci - nechala bych udělat pracovní desku v kuchyni celodřevěnou a venku nasázela spousty narcisů, tulipánů a hyacintů, jak to je obvyklé v Anglii na jaře.

Pak bych vás pozvala na kafe. Fakt.

Však si to samy prohlédněte:

https://www.drevostavitel.cz/clanek/stylovy-anglicky-dreveny-domek

Výročí

Dnes je 15.březen 2019.

Moje mamka, kdyby žila, slavila by dnes 91 narozeniny.

Vždy jsem si dobře pamatovala - ve škole - co se stalo 15.3.1939, znala jsem z vyprávění rodičů a babiček i to,

co předcházelo a jak se někteří Sudeťáci chovali k Čechům roky před tím.

---

Mamka byla žena dělnice, k nám šesti dětem byla vlídná a shovívavá, celý život byla velmi pracovitá a veselá.

Zdánlivě si z ničeho nic nedělala, vždy případné problémy nějak vyřešila.

Měla ráda cestování, fialovou barvu a své děti, vnoučata...pamatuju se, že si schovávala taková ta dětská přáníčka - nikdy to nechtěla vyhodit. Ráda si prohlížela staré fotky.

Dnes večer zapálím svíčky a zavzpomínám ...

Byla to typická RYBA, byla nekonfliktní, nepila, nekouřila, měla ráda kafe a sladké.

( a na stará kolena měla cukrovku!!! )

Co bych za to dala, kdyby tu ještě s námi byla.

( Shodou okolností táta byl narozený 29.8. a tam zas bylo výročí Slovenského povstání a když jsme byly s Janou na zájezdu v Maďarsku, na místě bitvy u Moháče, pobavilo mě, že proběhla v den 29.8.1526 a táta byl r.1926 ).

Jak říká teta Wiki(pedie):

Bitva u Moháče se odehrála 29. srpna 1526 na planině vzdálené přibližně 6 km jižně od dolnouherského města Moháč, nedaleko dnešní srbsko-chorvatsko-maďarské hranice. Početně silnější vojsko osmanského sultána Süleymana I. zde během necelých dvou hodin drtivě porazilo oddíly shromážděné pod korouhví dvacetiletého uherského, českého a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského, jenž při útěku z bojiště utonul v říčce Csele. Kvůli maximálně riskantnímu plánu vrchního velitele uherských sil Pála Tomoryho, jenž se ve velké míře spoléhal na válečné štěstí,^[7] zahynulo na straně křesťanů zhruba dalších 15 000 vojáků a výsledek střetnutí předznamenal tureckou expanzi do Uher. Smrtí Jagellonského panovníka se uvolnily trůny českého a uherského království, čehož ke svému prospěchu využili rakouští Habsburkové

( konec vzdělávací části článku, hihi )

Ohledně výročí!:

Můj manžel se narodil dva dny před tím, než Hitler napadl Sovětský svaz.

Tak to,

milé KOČKY,

vidíte, já si prostě tahle a podobná data pamatuji snadno.

Dělba práce

Tohle bude trochu i o kuchyni, tuším...

to máte tak,

milé KOČKY!

Já jsem se ráno dala do ,,zahradničení,, na balkoně, včera jsem dostala dvě primulky od Jany,

---

tak, že je dám taky na balkon, kde už zdobí jiné čtyři kousky,

a manžel, asi se bál, aby nejedl pozdě - dal se do přípravy oběda,

sice je pátek, ale udělal maso, ptáčky z vepřového masa,

( myslím si, že se bojí, že já bych to tak důkladně a dobře neudělala, málo solím, pepřím a vůbec,

tak jsem mu vše připravila a dal se do toho a co si uvaří, to si sní? )

já si poletuju po bytě a uklízím, takové ty běžné věci a nestíháme se ani vadit,

venku zima a vítr, doma pohoda a klídek,

jen, aby nám to vydrželo, hihi. ( nemyslím tím, že by měl vydržet ten vítr a zima ).

Kytky řezané od Jany trochu víc vykvetly, tak jsem je přendala do džbánku:

líbí se mi takhle víc.

Nafotila jsem: přes dosud neumyté balkonové dveře moji ,,zahrádku,, - taky ty žluté krasavice ve váze a -

pro jedlíky ty ptáčky. Zatím na fotce v letu.

( Kdysi mi někdo říkal, že v Jiříkově pan farář v pátek jedl karbanátky, protože je tam stejně samá strouhanka! ) - tak proto ty moje řeči o mase v pátek.

Hezký den!

Čtvrtek

Tomu říkám pestrý čtvrtek:

ráno jsem si přivstala v pět ( jako v úterý ) a klušu na bus,

pak metro a tramvaj a Brňačka by asi řekla - valím do laborky.

---

Byla jsem kupodivu dost šikovná, že jsem tam byla už ve třičtvrti na sedm a tak jsem byla v pořadí 21 a za chvíli,

poté, co mi pustili hodně žilou, jsem jela domů a překvapila brzkým návratem manžela.

Na pátou odpoledne jsme byly domluvené s Janou, kolegyní,

na setkání v místní slušné hospodě, kde jsme setrvaly v příjemném rozhovoru,

že byl delší, je jasné, neviděly jsme se hodně dlouho,

dostala jsem od Jany řezané květiny - tulipány a narcisy, dvě hrnkové primulky,

čokoládu, další drobné mňaminy, dárky z její výpravy do Skandinávie,

jednu voňavou věc do koupele,

povyprávěla mi o jejich cestě do Dánska a Švédska,

dostalo se mi také ujištění,

že už by to chtělo nějakou tu společnou návštěvu kulturní akce ( na Rédla Jana nemohla, byla nemocná ),

slíbily jsme si

- pokud by v sobotu bylo hezky,

určitě někam na chvíli vypadnem.

Já,

milé KOČKY,

jsem připravena, mám v rukávu vždy něco nachystaného.

Tentokrát jsem nemohla Janu trumfnout cestovatelskými úspěchy,

pouze jsem ji seznámila se svými neplánovanými zážitky ve zdravotnictví.

A s tím, co mě ještě příští týden čeká.

Fotka na uchování dojmu z kytičky:

( koukám, že jsem to taky mohla nafotit, až dám na stůl čistý ubrus! )

Hezký večer ...

Úterý

Dnes jsem vstávala chvíli před pátou, jak do fabriky, konstatoval manžel.

Šla jsem na bus, bylo po dešti, velmi chladno,

v busu jsem se krapet prohřála,

pak metro a dále tramvají na místo určení.

---

V sedm už jsem stepovala u doktorů v centru Prahy.

Pak asi hodina a půl přípravy,

následovalo vyšetření, asi 25 minutové,

posléze půlhodinové čekání a pak mě vyrozuměli, že mohu jet domů.

Přístup tam mají k pacientům z mé strany bez výhrad.

Řekli mi, že se dnes nemám tulit k dětem a těhotným ženám,

manžel pravil, že bychom mohli dnes večer svítit přes moji osobu, když mám ta radiofarmaka v těle.

Trochu jsem si vyšperkovala zbytek cesty,

asi 2,5 km jsem došla pěšky,

cestou jsem koupila několik různobarevných primulek,

natrhala do džbánu spoustu větviček zlatého deště ( co se ale jmenuje jinak ),

zítra udělám nějaké akcičky na balkoně. Já to jaro k nám dostanu, ať chce nebo ne, slibuji.

Odpoledne jsem koukala na telku, nedávno jsem totiž objevila jeden zatím pro mne neznámý TV kanál Hobby a čučím na to jak závislák. Na byty, domky a kytky.

Hlavně na ty v Anglii, s těmi krásnými nakvetlými narcisy, zelenými loukami, kamennými zídkami,

ale ty ceny za nemovitosti, astronomické,

fakt bych na to neměla!

Milé KOČKY,

ale koukám na to a kochám se.

Chudinka můj manžel, už dvě pozdní odpoledne musel oželet svoje televizní soutěže.

A u nás ve městě? za pár dní to bude vypadat takhle:

Jarní

A je to tady,

začínám lovit v krabici jarní dekorace.

Období zajíců, husí, vajec.

---

Zelené, žluté a bílé barvy.

S chutí do toho.

Dokonce jsem vyklidila a umyla balkon,

jenže,

milé KOČKY,

byl a je velký vítr a zase mi tam naházel plno jehličí z borovice a smetí z okolních bříz.

Tak bude zas co dělat.

Ať vám to čekání na jaro uteče.

Prádlo

Trošku chlubení,

moji milí,

s novým balkonem máme i nový sušák prádla,

hned jsem ho prověřila a prádlo se třepetalo a rychle na sluníčku a ve větříku uschlo,

krásně voní,

když se včas sebere, může se hned i žehlit...

---

Jaká krása,

oproti tomu, kdy jsme měli několik měsíců k dispozici jen sklepní sušárnu nebo mobilní sušák v bytě.

Jak málo stačí k lidské radosti.

Když jsem bydlela na severu, ráda jsem natáhla šňůry od stromu ke stromu a pověsila plínky,

( mladé maminky netuší, o čem píšu )

a za chvíli byly suché a voňavé.

Pak se jim dalo pár pohlavků žehličkou a šup na zadeček miminka.

( tomu mému miminku bude příští rok padesát! )

Ráda vzpomínám na ty časy, kdy jsem vytáhla pračku před dům,

prodlužovák a pralo se to skoro samo, máchala jsem před domem v potoce!

Zato v zimě!

Kdo má zájem o podrobnosti, ať se pustí do knížek Betty MacDonaldové, ta píše vlastně o mně!

Vejce a já, Co život dal a vzal.

Jen nevím, jak ta holka věděla, co zažiju, když psala spoustu let předtím, než jsem se narodila.

( a taky jsem nebydlela na západním pobřeží USA )

Milé KOČKY,

teď si vzpomínám i na to, jak bylo těžké ty plínky před narozením dítěte sehnat!

To byly časy!

Vrním blahem

Právě jsem se vrátila z koncertu Vlasty Rédla a Tiché Party,

což jsou v tomto případě Vlasta, Michal Žáček - hrající na několik dechových nástrojů a další tři borci.

Od začátku do konce skvělé písničky, vtipné promluvy, legrace a úžasná muzika.

Odsejpalo to, mělo grády, lidi tleskali a chvílemi i zpívali sebou.

---

Vlasta nám od posledka malinko zestárnul, ale pořád je to moravský úžasňák, hraje a zpívá krásně, jeho vtip je milý, takové pohlazení, nakrmili jsme duši a přesně tohle jsem potřebovala slyšet,

mohla bych na takové pořady chodit co týden.

Hoši byli sehraní a nacvičili si i scénky, bavili jsme se báječně,

žádné politické vsuvky, ale taky žádná nuda, ani zdaleka!

Nasmála jsem se do zásoby.

Jen tři nedostaky jsem našla:

a) pořád jsou v našem kulturáku ty staré hnusné židle, ( pro obrovský zájem se koncert odehrál ve velkém sále ),

b) nebyla tam se mnou Jana, která je nemocná a nepodařilo se mi prodat její vstupenku někomu dalšímu,

a pozor, kdo to místo ní navštívit odmítl, sám hodně prohloupil!,

c) asi třikrát to bylo tak hlučné, jako když si můj manžel v televizi pustí americkou střílečku! zvukař si asi odskočil na pívo.

KOČKY, KOČKY, milé KOČKY,

dopřejte si také Rédla,

ať jsme na stejné vlně.

http://www.redl.cz/

http://www.ostravan.cz/12033/hudebnik-michal-zacek-pripravuje-pisne-pro-deti-a-miluje-vinylove-desky/

Právě teď

Říká se, že ženy neumí pracovat s mapou,

to by mě tedy zajímalo, co je na tom pravdy,

to jako já jsem chlap?

---

V mapách ,,ležím,, každou chvíli a od mala mě baví se dívat, co kde je,

a od té doby, co můžu brázdit mapy na internetu, je to ještě lepší.

( od táty jsem kdysi dostala nástěnnou mapu z První republiky,

s tím východním kouskem Podkarpatské Rusi nebo Zakarpatské Ukrajiny?

a štve mě, že se mi ztratila )

Včera jsem byla u dcery s kytkou dodatečně popřát k narozeninám

a při té příležitosti i mně bylo popřáno a podárkováno k svátku a narozeninám

a dostala jsem od zetě parádní knížku: viz níže.

Dárky byly podle mého gusta a vnučka mi udělala krásné přáníčko.

( odklad byl kvůli pololetním prázdninám )

Dcera byla čerstvě po kurzu pečení makronek a tak - co myslíte, že nám dala ke kávičce?

Pár jsem jich - 3 barvy - dovezla manželovi a pravil, že jsou dokonalé!

Obdiv nepřežily!

A taky doma radost:

vykvetly mi na okně v ložnici staré, letité orchideje,

mají květů sice málo, ale jsou pohledné.

Milé KOČKY:

navíc dnes večer jdu na V.Rédla a tak i kultura bude.

Jukněte: