Zrušeno

V pátek večer jsme se s mužem domluvili, že v sobotu pojedeme na výlet, zvolila jsem takový okruh přes Dubou až do Zákup, kde je několik míst vhodných k focení a pak že to vezmeme k Mnichovu Hradišti, do Kosmonos a domů, schválně nepíšu přesně, co jsem chtěla vidět, neb to pojedeme jindy a určitě to pak na blog dám.

---

Jenže, v noci jsem nespala, usnula jsem až kolem půl čtvrté ráno a ráno pršelo a tudíž mě manžel nechal spát a nikam jsme nejeli.

( co mi vadí, že nespím, nevím, už to bylo lepší a nechápu to )

Tak jsem si v sobotu místo výletu kromě vaření a podobných prací naordinovala po obídku nějaké prohlížení starších fotek a hledání v mapě, inspiromat tomu říkám.

Vzpomínám si na staré kostelíky, na které jsem se byla podívat jen zvenku, dovnitř jsem se zatím ,,neprobojovala,, a ráda bych!, manžel si pořádně údajně nic nepamatuje a klidně ho tam mohu vzít opakovaně, stejně bude tvrdit známým: tam jsem nikdy nebyl.

Máte také zvědavého ducha?,

milé KOČKY,

tak se mi nebudete divit, že se mi líbí třeba...

https://mapy.cz/zakladni?x=14.8735534&y=50.3948400&z=16&source=base&id=1893194

https://mapy.cz/zakladni?x=14.9797947&y=50.5594265&z=15&source=base&id=1921236

https://mapy.cz/zakladni?x=15.3386613&y=49.9519112&z=15&source=base&id=1911599

a Malín či Nové Dvory poblíž,

už se těším, až zase někam pojedu na výzvědy s fotoaparátem.

Tady starší foto z Církvice...u K.Hory.

( neznám u nás místo, kde by něco zajímavého nebylo! )

Dobrá knížka

Od mládí jsem ráda četla. Ke knížkám mám vztah a jsem ráda, že jak dcera, zeť i vnučky také rádi čtou.

Každý má sice rád něco jiného, ale i tak.

---

Asi před třemi lety jsme jeli jako každé prázdniny na týden do přírody s vnučkami a ještě na poslední chvíli jsem namátkově vybrala a koupila holkám knížku, kdyby třeba nebylo pěkné počasí, i když vím, že si obě sebou berou čtení a pastelky a blok na kreslení. A hry.

Knížku jsem tehdy asi desetileté vnučce podstrčila, a řekla jim: každý večer ti bude sestra číst na dobrou noc.

A děly se věci: holky po večeři a osprchování zalehly, starší vnučka opravdu asi ve 20.30hod. vzala knížku a jednu kapitolu mladší vnučce přečetla. Z jejich pokoje se ozývaly salvy smíchu a tak jsem usoudila, že koupě stála za to.

Proto,

moje milé KOČKY,

zkuste svým vnučkám tuhle knížku přečíst, jestli chcete a mají to rády.

Dokud na to mají správný věk.

https://www.zbozi.cz/vyrobek/kocka-linda-poklad-rodiny-marketa-zinnerova/

Dnes už jsou holky starší a čtou jiné knihy, nicméně knížka se schová ,, pro jejich děti,, - tak jako nechtějí dát hračky, nedají ani knížky a stolní hry.

V rodině, kde knížky jako Kocour Modroočko a kachnu Matyldu podle večerníčku, Petiškovu Martínkovu čítanku a jiné takové znají děti téměř zpaměti, se nemůžete divit ničemu.

https://www.knihydobrovsky.cz/matylda-84638?utm_source=seznam&utm_medium=cpc&utm_campaign=7_APR-Albatros|Matylda+84638&utm_content=Matylda&utm_term=kn%c3%ad%c5%beka+sle%c4%8dna+matylda

Hezké chvíle s knížkou a vnoučaty vám přeji.

Hastrman

Nedávno jsem se, vlastně náhodou, domákla, že večer budou dávat film Hastrman.

Tuším, že to bylo v neděli po osmé na ČT 1 a co mne k tomu přitáhlo, bylo hlavně to, že to režíroval můj léta letoucí obdivovaný Ondřej Havelka.

---

Hlavní roli hrál človíček, kterého jsem znala do té doby jen podle vidění a nikoli jménem: Karel Dobrý - a byl, podle mne,

v té roli dost dobrý!

Já nejdem žádný filmšmekr, ale tahle polopohádka se mi líbila. Už během filmu jsem měla několikrát pocit, že ta místa znám, a proto jsem na konci stála o to, přečíst si, kde to filmovali a bingo: Holanské rybníky, Stvolínky a tam okolo.

Dala bych krk na to, že jedno místo filmu je u Mácháče ve Starých Splavech.

Prostě moje oblíbená místa od Úštěka k Zahrádkám nebo od Litoměřic k České Lípě.

Tolikrát jsme tam výletovali a každoročně chodíme zjara do Pekla kochat se bledulemi. Touhle oblastí jsme jezdívali k rodičům a posléze k bráchovi.

Když se člověk podívá na mapu, zjistí, že v tomto pruhu se nacházela spousta hradů a třeba takový Čap je vlastně už jen místo, které hrad připomíná jen s velkou fantazií. Některé ty zříceniny ale pořád stojí za návštěvu, borové lesy a klid mě tam přitahují. Alej se spoustou fialek zjara od Zahrádek k mostku ( poškozenému ) nad Bobřím potokem je také moje obligátní trasa.

( hrady Ronov, Helfenburk a mnohé další )

Už jsem od mládí věděla, že tento potok, který pramení kousek nad Verneřicemi a má to k Labi pár ,,metrů,, si asi chtěl zaskotačit a teče zajímavým způsobem k soustavě mnohdy už středověkých rybníků k Holanům a do Ploučnice se vlévá až u České Lípy a do Labe se tedy vlévá coby moje rodná Ploučka pod zámkem v Děčíně, tím si tento potok ,,prodloužil,, život na mnoho kilometrů. ( tuším, že přes padesát? )

Ve Stvolínkách je zámek, který se asi nyní opravuje, budu to muset někdy prověřit, a je zdevastovaný jako všude jinde jezeďákama, kteří zde po 2.sv.válce ,,hospodařili,,.

Víte,

milé KOČKY,

že se tu, v této krajině, nachází i velmi starý kostelík ( ještě se mi nepodařilo se do něj, dovnitř, podívat ) -

https://mapy.cz/zakladni?x=14.4725011&y=50.6328008&z=16&source=base&id=1835204&gallery=1

nejen on je zárukou, že se sem budu pořád vracet.

Ohledně filmu jsem dohledala:

Režie:

Ondřej Havelka

Předloha:

Miloš Urban (kniha)

Scénář:

Ondřej Havelka, Petr Hudský

Kamera:

Diviš Marek

Hudba:

Petr Wajsar

Hrají:

Karel Dobrý, Simona Zmrzlá, Jiří Lábus, Jan Kolařík, Jiří Maryško, David Novotný, Norbert Lichý, Vladimír Polívka, Vojtěch Hrabák, Andrea Berecková, Jan Komínek, Anna Kratochvílová, Ivan Sochor

Prostě: tele

Dnes jsem si řekla, že když je to pondělí, bude pracovní, vyluxovala jsem, vyprala, uvařila oběd, stihla se vykoupat a umýt vlasy, ( ještě mi jich pár zbylo ),

ostatní mohu udělat zítra,

---

proto jsem po obědě sedla na vlak a jela do Litoměřic, mého oblíbeného města,

obešla náměstí, nafotila po kolikáté již zajímavé domy,

( hospůdky tam praskaly ve švech! )

posléze jsem našla obchůdek s dětským oblečením neteře.

Tady jsme se zapovídaly a probraly nějaké detaily - zajímalo mne, kde dala vyrobit nábytek a pod.

Obdivovala jsem dětské ošacení a litovala, že už nemám malé vnoučky...

Před pátou jsem se rozloučila a kráčela k nádraží, že se vydám na cestu zpátky.

Potkala jsem pekařství a spěšně jsem tu zakoupila jeden kousek dortíku, že si ve vlaku smlsnu.

Před nádražím velké, hrubě osekané žulové kostky, jedna byla trochu výš a já - zakopla a už ležím na zemi,

ležím, a říkám si, to snad ne!

Jako prkno a rovnou na obličej!

Nějaká paní mi pomohla vstát, cítím, že mi teče krev, prý: chcete zavolat sanitku? Já na to, že to zvládnu a pojedu domů, hodná paní pokladní mi darovala papírovou utěrku, abych mohla alespoň trochu utřít krev.

Cestu vlakem jsem docela zvládla a nyní spočtu ztráty:

mám rozbité pravé koleno, natlučená obě zápěstí a výron na každé ruce, rozseklé pravé obočí a tenisák nad ním.

Zdálo se mi zkraje, že mám i vymknuté rameno, ale to asi ne.

Ani bych se nedivila, kdyby ta kostka žuly byla na kusy.

Můj zákusek po mém pádu putoval do koše, byl z něj lívanec.

Můj spolupracovník, asi o 20 let mladší, kdysi v zaměstnání v Praze - starý šprýmař,

kdyby mě dnes viděl, určitě by řekl:

konečně si tvůj manžel doma udělal pořádek!

Místo, abych vám,

milé KOČKY,

popsala, jak to kolem trati chytá červené a žluté barvy podzimu a až na smrádek kolem Štětí to byl hezký výlet,

musím napsat:

Zkrátka, jsem to poslední dobou tele.

Takže, zase jsem uznala, že nejlíp a nejbezpečněji pro mne to bude pár dní v posteli.

( pan průvodčí jel tam i zpátky stejný a kupodivu mě podle svetru poznal a jistě si myslel, že se vracím od Chlumce nad Cidlinou, kde jsem dělala 24. března 1775 reportáž? )

Snadno a rychle

Tak nějak by se to dnes mohlo jmenovat - Dobré jídlo - snadno a rychle.

Jelikož má starší vnučka ráda sladké knedlíky, rozhodla jsem se jí poslat můj oblíbený recept,

---

aby si je mohla nacvičit a občas uvařit, případně jimi okouzlovat, až bude mít nějakého nápadníka,

to se může hodit, ne?,

milé KOČKY?

A když už se s tím píšu, dám k dispozici všem:

právě tady.

Tedy, není to recept můj, dostala jsem ho kdysi od švagrové a ta ho jistě získala zase jinde,

jak už to tak bývá, něco dobrého vám někdo předloží na talíř a už se pídíte po receptu.

Především si musíte koupit:

vaničkový tvaroh, 1 vajíčko, 1 prdopeč, sůl, hrubou mouku, máslo,

- do nižšího, většího hrnce dám vařit vodu a trochu ji osolím - do kastrolu asi 16cm vysokého a asi 25 cm širokého tak do poloviny výšky -

mezitím do mísy vyklopím vaničkový tvaroh, na jedné straně rozmíchám na kašičku 1 krásný žloutek a asi 1 lžíci měkkého másla a rozmíchám pak s tvarohem, na to 8 plných velkých lžic hrubé mouky, malinko soli a asi 1 lžičku prdopeče. Zamíchám, vyklopím na plochu podsypanou trochou hrubé mouky, rozkrojím na 8 - 10 kousků, podle toho, jak velké ovoce mám.

Zabalím švestky nebo jiné ovoce

( jahody, nakrájená jablka, borůvky, meruňky a pod. )

důkladně do těsta, aby byla všude okolo stejně tlustá vrstva,

nakladu do vařící vody v hrnci.

Opatrně, neopařím se.

Vařím pomalým varem asi 13 minut a v polovině toho času vařečkou knedlíky otočím ,,na druhý bok,,.

Pak vylovím, každý propíchnu, dám na talíř a nyní podle chuti:

buď posypu nastrouhaným tvrdým tvarohem a moučkovým cukrem a poleju rozpuštěným máslem

nebo mletým mákem a máslem

nebo kakaem a máslem

skořicovým cukrem a máslem -

už jsme dávali i kysanou smetanu, šlehačku.

pokud v létě zabalím jahody, můžu polít jahodovým rozvarem.

Pokud použiji švestky, když je předem vypeckuji, zabalím dovnitř malinkou kostičku cukru místo pecky.

Dobrou chuť.

A nebojte se toho, děvčata, většina mužů má ráda pivo, fotbal a oblé tvary.

Dobré skutky

Mám skvělé období,

milé KOČKY,

jsem asi 10 dní po chemce, takže už mi není až tak špatně a valí se na mne dobré skutky mých kamarádek.

Nevěříte?

---

V úterý přijela Marcelka a přivezla mi krabičku malin,

( měly jednu velkou chybu, strašně rychle mizely z misky )

koupila mi i nějaké švestky

( budou z nich skvělé z tvarohového těsta knedlíky - miluji je s nastrouhaným tvarohem, posypané moučkovým cukrem a polité máslem, poslední dobou nemohu mák )

a upekla nám tříbarevnou buchtu. Byla perfektní ( nezbyl ani drobeček ).

Ve čt jsem měla setkáníčko se spolucestovatelkou / kolegyní Janou. Přinesla mi ze zahrádky rajčátka, polovina z nich byla takové dudlíky.

A dnes, přijela Věrka, přivezla mi mahon, podzimní kytičky a hlínu ( zeminu ), nejen, že místo na pozemku zryla, ale i kytky a keřík kvalitně zasadila a obdarovala mě paprikami ze zahrádky.

Zítra vařím lečo. Už se na něj těším.

A navíc! - přivezla mi dvě skleničky vlastnoručně vyrobených džemů: luxusní meruňkový a stejně boží jahodový.

Přiznám se, že původně jsem chtěla oba nechat pro vnučku, miluje džemy, ale pak jsem si řekla, že v mé situaci bude lepší, když je zkonzumuji já.

A hned jsem si dala chleba s máslem a jahodovým zázrakem od Věrky.

Lahoda, balada.

( to o mně víte, že chovám ovce? - fotka je to stará!

konkrétně tahle ovečka/batoh je koupená ve Skotsku a doma jsem se na cedulce dočetla, že ji ušili v Číně! huu)

Na Labi

To máte tak,

milé KOČKY,

někdy v noci nemůžu spát a napadne mě nějaká hloupost a drží se mě ta myšlenka jako klíště,

tak třeba v noci na dnešek jsem si říkala, kolik vlastně je přehrádek a zdymadel na Labi,

---

tudíž jsem odpoledne sedla k počítači a pěkně jsem to brala od Hřenska proti toku -

po těch, co znám, přes ty, co mi ukázal počítač a nestačila jsem se divit.

Našla jsem jich 27!

Takové ty obyč. jezy nepočítám.

U některých byly uvedeny roky, kdy se to stavělo a tak jsem třeba u Střekovského zdymadla našla 1923-1936,

Lobkovice 1941-1945, Nymburk 1914-1924 a Les Království 1923.

Podle internetu údajně nejkrásnější je zdymadlo v Poděbradech, já osobně preferuji Les Království. Ale to je přehrada.

Kdysi jsem byla ve Tvrzi v Čelákovicích a měli tam dokumenty a fotky z doby před druhou světovou válkou, kdy se pracovalo na napřímení Labe a kdy vlastně vznikly ty tůně z původního řečiště a překvapilo mě, že se tehdy stát pouštěl do takových - jistě nákladných - akcí a když uvážíme, že prioritní byla v tom čase výstavba různých pohraničních opevnění - dnes víme,

že se spěchalo, v r. 1939 při vypuknutí války ještě nebylo vše hotové.

To je taky zajímavá kapitola dějin,

když jsme s mužem byli na Dobrošově, úplně mi vyrazilo dech, když se nějací návštěvníci ptali, proč na Náchodsku stavěli ty řopíky a další, velké pevnosti, oni totiž netušili, kde v té době bylo Německo, respektive jak vypadala mapa Československé republiky a proč tedy tamní i jiná místa byla těmito pevnostmi opatřena.

Já sice ty militárie moc nevyhledávám, ale pravda je, že mě i tahle doba zajímá a občas jsem s mužem do takových míst zavítala.

Chápu, jak bylo našim vojákům, když museli bez boje předat veškeré vybavení německé armádě!

A ukousli si i jiní okolo, Poláci, Maďaři...po druhé světové i ti Rusáci.

( jak asi bylo na začátku války mé babičce - 38 let, mé mamce - 11 let a tátovi - 13 let

co muselo těm lidem vrtat v hlavě ? )

Úplně náhodou jsme jednou objevili zajímavou pevnost u Žacléře,

neumím si představit to napětí, když tam někdo sloužil a netušil, kdy a co bude.

Když hledám občas v mapě,

nacházím těch pevnůstek na některých místech spousty. Třeba u Slavonic a jinde.

Muselo to být dost drahé, nakonec to neposloužilo zamýšlenému účelu.

To ty jezy, zdymadla a přehrady naštěstí slouží do dnešních dní a dobře.

Dokud se u nás dalo po zdymadle chodit na druhý břeh, rádi jsme koukali na plavební komoru, jak se remorkér dostal o několik metrů výš nebo níž i s uhlím.

Dnes už to možné není, průchod je uzavřen a chodí se po mostě, kudy jezdí vlak. Ani lodě s uhlím či jiným nákladem tu nevidíme. Do Chvaletic vozí uhlí asi vlaky.

A tak se s vámi rozloučím rok starými obrázky - pohled z hradu Střekova na Masarykovo zdymadlo, tudy se na druhý břeh chodit dá!

Dobrou!

Ubrus

Když jsme nedávno byli ve Strážnici, městě na Slovácku,

zašla jsem se zeptat cosi do prodejny látek a hned jsem tam natrefila na zajímavý vzor na bavlně,

no, přiznám se, koupila jsem dva metry a jsem tomu ráda.

---

Dnes jsme si z toho udělala ubrus a protože teď na svém milém horském kole nejezdím,

alespoň se budu kochat tímto ...

Milé KOČKY,

znáte jiného blázna či nadšence,

který si dělá ubrusy sám podle nálady?

( tady nafoceno ještě s přehyby před rozstříháním a obšitím a vyžehlením )

Dnes jsme měli k obědu ,,jen,, bramboračku a lívanečky, ale hned mi to jinak chutnalo.

A do džbánu jsem před domem pořídila zadara šípky a bílé kuličky,

o kterých nevím, jak se to jmenuje, ale roste to všude.

Podzim se k nám pomalu plíží...

Ibišky

Ze stejné pohnutky jako předešlý příspěvek je i ten dnešní:

---

ve fotkách, vyfocených před časem v zahradách pod Pražským hradem, mám několik zajímavých obrázků ibišků.

Sem s nimi, řeknete si,

milé KOČKY,

a já vám to splním: teď, hned.

Detaily

Sáhla jsem dnes do starších fotek,

z jedné výpravy na Pražský hrad a našla detaily Velké Míčovny.

---

Ale, že si dříve s těmi omítkami vyhráli?

Milé KOČKY,

trochu toho potěšení nabízím i vám, které se do Prahy jen tak nedostanete:

Pohled do minulosti

Když se člověku nedaří nebo na něj skočí nemoc, obvykle se ponoří v myšlenkách do časů, kdy vše bylo krásné a příjemné.

Včera jsme s malým Honzíkem koukali na fotky ,,od moře,, - nějak přišlo na to, jak to u takového moře vypadá a proto jsem mu ukazovala obrázky ze tři roky starého zájezdu do Chorvatska.

---

Na to, že kluk má čerstvě pět let, kladl zajímavé otázky.

A já jsem u toho taky pookřála, letos ani loni jsem se k moři nedostala.

I když, jednou jsem ho loni zahlédla, když jsme jeli z Gaskoňska poslední den zájezdu domů, tak na dálku se lesklo...

však mi to bylo hodně líto, že nám tam na chvíli nezastavili.

Jo,

milé KOČKY,

člověk nemůže mít vždy a všude všechno.

Jednou je líp, jednou je hůř, jde o to to špatné přestát, vydržet.

Jestli vám to nevadí, ukážu pár obrázků z toho posledního mého Chorvatska:

Krámek

Milé KOČKY,

vy víte, že obvykle se držím toho, co mi jde nejlíp ( podle mého názoru ) a to je popsat,

případně fotkami doplnit nějaký ten výlet nebo výšlap na kopec.

Tentokrát a pro jednou udělám výjímku:

---

neteř si v Litoměřicích otevřela obchůdek s dětským oblečením a tak vám tuto skutečnost dávám na vědomí:

třeba se při cestě do tohoto pohledného a historického města zastavíte a něco koupíte nějakému mrňouskovi v rodině?

( jakmile mi bude lépe, zajedu se tam také podívat )

Má to být poblíž náměstí a to najde každý.

Viz pár obrázků, které jsem od neteře obdržela:

Málem bych zapomněla

V noci na dnešek už jsem měla pocit, že jsem k naší právě skončené dovolené napsala dost

---

a fotek taky připnula dostatek,

ale dnes dopoledne jsem si řekla, že ještě malinko přidám.

Byli jsme totiž také v Hodoníně.

Na můj vkus tu je málo památek, nebo jsem jen takové atraktivnější nenašla, možná to bude tím, že prý bylo město v r.1944 bombardováno?

Z minulé návštěvy před lety si pamatuji, že tu mají dost pěknou ZOO,

nyní na mne udělo dojem hlavně náměstí, kde mají takové roztomilé vodotrysky a kolem dokola zajímavé pásy s informacemi o významných datech a událostech ze starší i novodobé historie města.

Tak by bylo nesprávné vás,

milé KOČKY,

o toto ochudit.

A jedné věci jsem si také všimla: všude tady okolo Hodonína je to sluníčko úplně jiné, než u nás na ,,severu,,.

Nějak víc a lépe hřeje?

Už nikdy

Tak, dnes bude noc dlouhá, napadá mě!

Milé KOČKY,

mám v plánu napsat toho dnes večer víc a doplnit obrázkama, ovšem nejprve udělám prohlášení na úvod:

Napíšu, připravím a pak to vše navalím na blog.

---

1. Už nikdy neobjednám pobyt na dovolenou nad hospodou!

2. Už nikdy nepodlehnu domněnce, že výše poplatku je zárukou čistoty a kvality vybavení ubytování.

3. Už nikdy se nedám špatnou mapou resp. autoatlasem svést na nekvalitní silničku, resp. nenavedu tam svého šoféra/manžela.

4. Už nikdy se nebudu chovat k personálu penzionu smířlivě, když neplní své povinnosti.

5. Už nikdy se nedám vézt přes celou republiku ( i když ,,malou,, ) bez občasných zastávek na jídlo a trochu toho pohybu!

6. Už nikdy neslevím ze svých požadavků na zastávku u nějakého zajímavého místa ani v dešti!

7. Už nikdy neuvěřím, že naše silnice budou někdy bez děr a objížděk.

8. Už nikdy se nevzdám myšlenky, že se do té Kroměříže zase podívám, sakra!

9. Už nikdy nepojedu na Slovensko bez eura, když už vím, že kartou se tam platit skoro nedá a bez eura ti nic nedají!

Toto Devatero opíšu dobrovolně dvacetkrát, nechám podepsat manželem ( rodiče už nemám ) a přišpendlím na imaginární nástěnku, kde si to každý den přečtu, abych na to nezapomněla!

Zájemci, rolujte směrem dolů, bude toho dnes hodně!

Penzion

Taky bych vám,

milé KOČKY,

ráda přiblížila, kde jsme to vlastně bydleli:

---

obec Kuželov, penzion Pod větrným mlýnem.

Pěkně opravený a ,,vyfešákovaný,, prostor,

mladý človíček, který tam pracuje, pouštěl celý den lidové místní písničky a velmi se tam hodily.

Ohledně zařízení pokojů mám výhrady.

Ale je to za námi a líbilo se nám tam: