Marodění není moje hobby.
Ležím a vymýšlím si, abych se zabavila a nespala v jednom kuse.
Říkám si, bez čeho bych byla chudší?
A tak jsem si v posteli, v tomto zimním čase, sestavila žebříček,
co, žebříček, ŽEBŘÍK to je!
Míst, kam jsem se v životě podívala a opakovaně!
Bez kterých si to nadále neumím představit.
Neumím si představit,
milé KOČKY,
že bych už nikdy nemohla navštívit Slavonice, Telč, Kroměříž, Český Krumlov, Prahu.
Že bych zjara, kdy kvetou tařice, neposeděla na hradě Košťálov.
Že bych nešla na Házmburk, ke Zvíkovu,
že bych se za vlahého počasí nevyškrábala na Lovoš,- okolo kvetoucí mandloně a tulipány v zahrádkách...
nešla na Klíč, na Jedlovou, na Hvozd.
Že už bych se nepodívala do Adršpachu.
Do Jeseníků, na Šumavu!
Do Jetřichovic.
Na rozhledny Tanečnici, Vlčí Horu, Dýmník, Děčínský Sněžník.
Že bych nenavštívila sestřenku ve Skočicích.
Zámky ve Vranově n.D., v Děčíně, v Miloticích, Lednici a Valticích.
Chrámy v Hejnicích, Křtinách, v Jablonném v Podj.
Že už bych nikdy nenahlídla do Mikulova a Znojma.
Že bych nemohla do Mariánských Lázní, Frantovek, Chebu.
Že bych zanevřela na Třeboň, na Jindřichův Hradec.
Že bych si nedala kafe a dort v cukrárně v Táboře?
Že bych nešla podél Kamenice z Plavů na Spálov.
Že bych nenavštívila zas a znova Sklářské muzeum v Novém Boru.
Že bych snad vynechala pěšší tůru z Hlavatice přes Hrubou Skálu do Troskovic?
Že bych si už neužila procházku kolem Kladské a nesedla si na oběd u hradu Bečov, nezajela jsem do Lokte,
nebo snad do Žatce!
( tady mám vidinu, že - až se opraví a rekonstruuje, bude to město šperk!)
Že bych s vnučkami neseděla na skále nad Jizerou a nestřílela peckami z třešní do prostoru.
Že bych koncem zimy neviděla bledule v Pekle u Č.Lípy a nebo v Zubrnicích.
Hrozná představa.
Tady vidím, že mám hodně důvodů se urychleně dostat do formy, vyléčit, uzdravit, žít zase normálně.
K naději a vidině lepších zítřků mě inspirovala Věrka, Věrka Fina, svojí úžasnou knihou Máma- čisté jiskření.
Děkuji. Moc.
( foto z našeho archivu )
