Nedávno jsem se někde dočetla, že moje jméno už skoro nikdo dítěti nedává,
že je rok od roku Jiřin méně.
Když jsem byla dítě, taky jsem nebyla nadšená,
víc se mi líbilo jméno sestry, Helena.
Zanedlouho, 15.2., budu mít zase jmeniny, jako už každý rok a aby toho nebylo málo, mám další den narozeniny.
Takže dostanu kytku a nějaké ty dárečky, na což se těším.
S čokobonbony to bude letos horší,
mladí vědí o mé počínající stařecké cukrovce a tak ta bonboniera nebude tak velká, jako jiné roky!!! béé.
V souvislosti s blogy jsem taky musela jméno řešit,
komentáře podepisovaly ještě asi dvě další Jiřiny a tak jsem po jisté době začala podepisovat své postřehy jako Jiřina z N., abych se odlišila.
Legrační je, že když jsem začínala psát před téměř pěti lety svůj blog,
o kterém jsem měla jasno jen v tom, že chci ukazovat především své fotky z cest a seznamovat lidi,
kteří se moc nikam nedostanou, s krásami v ČR,
případně tam propašovat pár snímků a slov o zajímavostech z občasných zájezdů,
tak tehdy na můj blog nikdo nechodil a nyní,
kdy už nějaké ty stálé návštěvnice mám, není zrovna chvíle, že bych je měla na svém blogu čím zaujmout,
příkladně k dnešnímu dni mohu jen konstatovat,
že nové fotky z plenéru žádné nemám,
jelikož tři týdny bojuju s virozou a zatím není vyhráno.
A že už jsem zkusila kde co.
Dnes, jako každou neděli, jsem skoukla Toulavku na ČT 1 a Objektiv jsem z poloviny prospala!
Taková jsem já hvězda,
milé KOČKY,
a to jsem spala v noci osm hodin v kuse.
Nežiju, přežívám.
Ale už můžu číst a taky každé odpoledne knížkám věnuji alespoň dvě hodiny.
Tak se mé virtuální kamarádky opatrujte,
buďte zdrávy a užívejte každý den.
