Ráno jsem jela do Prahy do Voj.nem. pro výsledky vyšetření, které mi dělali asi před 14 dny.
Den jak malovaný, teplo, slunečno, modré nebe,
Praha plná mladých děvčat v sandálkách, vzdušných, letních šatech se špagetovými ramínky a hlubokými výstřihy,
mnohé dokonce v kraťasech!
Kvetou vistárie, voní na dálku,
v jedné zahradě jsem viděla šeříky 4 barev. bílý, růžový, světle fialový a tmavý fialový.
Na kaštanech září bílé svícny.
Vydali mi papír, není třináctého ani pátek, přesto:
výsledek mě nenadchl, vím o tom Vetřelci od září 2018,
tohle jen potvrdilo podezření.
Někdo jiný na mém místě by se sesypal, rozbrečel, zuřil, litoval se, obviňoval kde koho a nadával na kde co.
Asi jsem divná, ale já jsem vyšla ze špitálu, přitáhla jsem si větev bezu/šeříku, zhluboka se nadechla a řekla jsem si,
že se jen tak nevzdám, budu bojovat,
kdo by chtěl umírat v máji?
Ne, že bych byla tak silná a odolná, ale co jiného mi zbývá?
Nakoupím, uvařím, uklidím, umeju, koncem měsíce stáhnu zase jako vždy cejchy, vyperu, vyžehlím,
vše bude ve stejných kolejích jako dosud.
Přijela jsem k večeru domů a manžel hlásí: nehoda.
Říkám: jaká zase?
Neboť v neděli o půlnoci, po návratu ze zájezdu, mi hlásil poruchu bojleru ( spravil to v úterý ).
Na balkoně - spadl ti truhlík s maceškami!
Tak jsem hned šla ,, do montérek,, a rovnou to dala do pořádku.
Ty staré, potvorné, umělohmotné háky ten těžký truhlík neudržely, jeden se ulomil, truhlík spáchal harakiri a hlína, macešky a truhlík udělaly na balkoně pěknou, nevzhlednou hromadu.
Doufám,
milé KOČKY,
že mám na delší dobu vybráno a už to zase bude jen lepší.
Co vy a průšvihy?
