Tentokrát jsem u plotny nestála já, nýbrž moje skvělá kamarádka.
Ale do této rubriky to patří.
To máte tak,
milé KOČKY,
počátkem týdne mi volala Marcelka, letitá kamarádka, ptala se, jak mi je a jestli něco nepotřebuju,
a mimo jiné jsem jí řekla, že mi v sobotu přijedou vnučky.
Hned se mi ( střelhbitě ) nabídla, že mi upeče bábovku - dělá takovou tmavou až černou, nadýchanou a moc dobrou a navrch mi přiveze štrůdl.
Moje srdce zaplesalo, za prvé, protože jsem si uvědomila, jak obětavá to je kámoška, sama babička 4 vnoučat,
a za druhé se můj mlsný jazyk těšil na ty dobroty!
Zrovna mám pár dní, kdy se mi jídlo neoškliví, hurá!
Včera k večeru přijela, tašky nadité, pojedly jsme segedín, který jsem jí nachystala
( má ho ráda a snažím se jí ho občas uvařit),
sjely jsme novinky u ní a u mne,
vypily kávičku,
a pak jsem ji doprovodila k vlaku, kde jsem si v kolejišti natrhala i kytku do džbánu.
Abyste z toho také něco měly,
dnes ráno jsem vám to trochu pofotila.
Neměla bych se vytahovat, jak jsem bohatá,
bohatá na kámošky, ale co už?
A vnučky? Ty už jsou v tuhle chvíli na cestě k nám.
