Poslední dva, tři měsíce uklízím a pracuji v domácnosti více,
když se na to cítím, než když je to potřeba.
Včera, ač sváteční den, jsem se pustila do dlouho odkládané práce:
vyndala jsem spoustu alb s fotkami z doby, kdy jsme je dávali do Fotografie dělat,
tzv. v papírové formě,
kdy jsme je neměli uskladněné v počítači a ,,na kolečkách,,...
tyto máme v albech v otevřených policích a to je problém,
usmyslela jsem si, že je otřu a police také, a jak myslíte,
milé KOČKY,
že to dopadlo?
Samozřejmě, seděla jsem na židličce, alba v počtu asi 50 ks kolem mne a já - chytrá horákyně,
jsem místo uklízení prohlížela staré fotky.
To bylo objevů!
A jak jsme tam byli hezcí a mladí!
A třeba já s dcerou v Tatrách v září 1996, šplhaly jsme po horách jako kamzíci, dnes bych to asi nedala.
Nebo já, moje úžasné horské kolo a cyklotůry po Šumavě!
Vzpamatovala jsem se a úklid dokončila a alba zase narovnala do uklizených polic,
a co je vlastně z toho za ponaučení:
že mi přijde můj dosavadní život docela zajímavý!
Kdybych celou dobu seděla doma a peníze dávala do banky nebo do slamníku,
mohla jsem dnes být bohatá babička, ale já se jako bohatá cítím i tak:
mám báječné vzpomínky a třeba se mi ještě pár cest podaří.
Docela jsem tohle zjištění potřebovala,
v út jdu zase do RINGU a budu mít nač myslet!
