V úterý mě manžel ráno vzbudil a že prý pojedeme ke švagrové na návštěvu.
Zavolala jsem tam, jestli je doma a vydali jsme se na cestu. Na to, že v pondělí tam měli mít ( na Děčínsku ) velký déšť, to cestou moc nevypadalo - zato u nás ani kapka.
Strávili jsme tam celý den, nejprve v bytě a u oběda, který nám Růža uvařila, posléze jsme se přesunuli na chatičku a zahradu - ta byla tradičně v záplavě květin.
Celou cestu jsem si pěstovala laskominy - představila jsem si loňskou úrodu broskví a letos - nic.
Vše prý shnilo na stromě!
Můj manžel a švagrová si udělali malý ohýnek, opekli si špekáčky, které já nejím, tedy víc to vypadalo jako černé uhlí!,
já sice ty černoty nejedla,
ale, dostala jsem dárečky:
starou, porcelánovou konvičku s víčkem, květináč se zelenobílým muškátem, několik druhů semínek kytek,
misku červeného rybízu, Růža mi i vyryla jednu zelenobílou hostu,
mému manželovi natrhala několik okurek,
překypovala jsem nadšením,
a zatímco jsem po zahradě pobíhala s foťákem, manžel se pohupoval na zdejší houpačce.
V altánu to švagrová měla vylepšené a omlazené, velmi ráda tam sedávám, když je pěkné počasí.
Probraly jsme se švagrovou, kde jsou a byli její a naši mladí na dovolené, co máme v plánu my dvě a podobné neodkladné věci, vyptala se mě na zážitky z léčení mého neduhu.
Prostě jsme semlely všechno. Však jsme se dobu neviděly.
Milé KOČKY,
abyste tam byly tak trochu se mnou,
nafotila jsem i několik špionážních snímků:
