Dnes v noci jsem se po delší době zase jen převalovala,
ležela jsem ve své posteli a ne a ne usnout.
V takových chvilkách vám hlava šrotuje a vymyslíte toho tolik ( ráno pak z toho nevíte téměř nic ).
Ale, jelikož jemně pršelo,
poslouchala jsem ten šum, tiché zvuky kapek dopadajících na listí a občasný hlučnější dopad kapky na parapet okna.
Milé KOČKY,
po tak dlouhé době veder, sucha a prašnosti -
užívala jsem si té změny.
Jemný deštík byl občas vystřídán prudším, bohužel, jen krátkým deštěm,
a já si říkala, jak je to úžasné v češtině,
všechny ty výrazy, které vystihují tohle životodárné H2O:
voda, déšť, prší, mokro, vláha, potok, pramen, říčka, jezírko...
vodopád, vodotrysk, fontána,
( moře ).
Cítila jsem, jak ty rostliny venku (jistě dychtivě) nasávají všemi póry ten dar z hůry.
Doufala jsem, že se mi venku před domem dostatečně promáčí zemina a zasadím, konečně,
tu hostu, kterou jsem si přivezla od švagrové.
Vodička je fajn, horší ovšem je, když musíme použít slova: záplavy nebo povodeň.
Kolem třetí ráno jsem usnula a v osm už venku na ulici zbylo z nočního deště jen pár louží.
K velké radosti vrabců a kosů, měli se kde vykoupat.
