Nastal konec, konec srpna, tedy: máme tu konec prázdnin.
Pro většinu školáků asi smutné období, ( starší vnučka se ale do školy těší ) a pro rodiče nastane zase řád a pořádek.
Ono by se to dnes mohlo klidně jmenovat ,,Jak šel čas,,.
Napadlo mě, že se tu svěřím s tím, jak jsme již od útlých let našich vnuček jezdili s nimi na dovolené.
Že jsme už dávno předtím s mužem nebo s přáteli jezdili na různé výpravy a chodili po vlastech českých
nebo brázdili krajinu na kolech, to je staré, to o mně ví kde kdo,
ale jakmile vnučky byly schopné vydržet pár dní bez rodičů, kula jsem plány.
Poprvé jsme vzali starší vnučku, když jí byly necelé 4 roky, na pár dní do Starých Splavů a udělali výlet do ZOO Děčín, na Tolštejn a do Doks a pod., testovali jsme, zda vydrží bez rodičů a sourozence. Bez problémů.
Poté jsme udělali pobytový v Pekle u Nového Města nad Metují, kde jsme spolu s jejich rodiči strávili asi 5 dní v chatce a výletovali: stavebnice Merkur, Adršpach, Dobrošov, město a zámek v N.M.n.M., Náchod, Ratibořice, Č.Skalice, Kuks, a další místa, třeba ZOO D.Králové.
Následovala Křepice, našla jsem ubytování u Vodňan, kde vozili děti na koních v areálu, ubytování skromné, ale hezké, a výletovalo se o sto šest. Kratochvíle, Orlík, Zvíkov, lodí ze Zvíkova na Orlík, mlýn Hoslovice, rozhledna na Javorníku, hrad Helfenburk a pod. Do Křepice jsme se pro velký úspěch vypravili dva roky po sobě.
A to nemluvím o příbuzných, kteří bydlí v okolí a se kterými jsme se stihli potkat.
Následovalo krásné místo, Leština u Strmilova. Co vám mám,
milé KOČKY,
povídat, zamilovala jsem se tam do toho kouta, nemluvě o tom, že je to blízko Slavonic a Landštejna,
kde jsem to již z kolovýprav důvěrně znala z dřívějška.
Takže nikoho nepřekvapí, že jsme tam trávili dvoje prázdniny, a Telč, Oslednice, a vše, co tam stojí za vidění, pořádně prozkoumali. ( My s mužem už pokolikáté! )
Jindř.Hradec, Třeboň, Nové Hrady a Terčino Údolí a pod. Do sousední vesničky za koňmi jsme chodili také pilně.
Dovolená, která se nedá zapomenout, byla ta do Jeseníků - hlavně výlet na Praděd, na hrad Sovinec, k Rešovským vodopádům a na Zlatý Chlum, Rejvíz.
Holky trochu povyrostly, začaly být školačkami a já jsem se poohlídla po jiném místě.
Objednala jsem penzionek u Jičína - a málem nám týden nestačil!
Prošli jsme si skály, navštívili hrady - Pecku, Kumburk, Pařez, Humprecht, Kost, Trosky, město Jičín, Sobotku. Taky jsme stihli Hrubý Rohozec a Kozákov.
Další rok to byla Malá Skála, nakonec se ukázalo, že vnučka tam chce jet i další rok a tudíž jsem jim vyhověla.
Zopakovaly jsme si to a odškrtli z mého plánu další položky.
Kopaninu, Besedické Skály, hrady Frýdštejn, Zbirohy, zajeli si na Ještěd, Černou Studnici, Boskovské jeskyně, Železný Brod, Klokočské Skály, Pantheon. Samosebou také ZOO a Botanickou v Liberci. Pěšky ze Semil na Spálov.
Jednou z povedených dovolených s vnučkami byl pobyt v Adršpachu na bývalém statku, kam jezdíváme k panu Brožovi s manželem obzvláště rádi. Bylo to sedm nabitých dní a vnučky viděly zas jiný, ale překrásný kout naší země.
Napřesrok jsem zvolila ubytování v Potštejně. To bylo loni.
Letos přišlo ke slovu ubytování u Nýrska a na příští rok to s největší pravděpodobností bude Děčínsko. Můj rodný kraj.
A jestli to já a vnučky vydržíme pospolu, další rok by přišlo na řadu Chebsko+Mariánskolázeňsko. Ať holky vidí, co babička zná a co jim může zprostředkovat. Do ciziny jezdívají s rodiči.
Vzhledem k tomu, že i druhá babička vnuček dostávala a dostává ,,svůj příděl,, o prázdninách, jezdívaly holky s ní většinou na Šumavu a prochodily ji s ní.
V posledních letech ale nastala malá změna, babička si je nechává v Praze, kde bydlí a navštěvují atraktivní místa a kulturní akce tady.
A tak se např. stalo, že mne přizvaly a jely jsme parníčkem po Vltavě a měly v ceně dokonce i občerstvení.
Dnes v Toulavce v TV dávali příspěvek o Střekovském hradě a jaká náhoda, právě před rokem jsem tam vnučky vlekla na konci prázdnin.
A abych byla přesná, měla jsem i díky dovoleným s vnučkami co dávat na blog.
Kéž by mi zdraví dovolilo ty holčiny občas někam i nadále vzít. Nápadů mám zatím dost.
