Svěřila jsem se známým, že jsem už asi dva roky nebyla na houbách,
a vida, včera kvečeru přišla Jana a podarovala mě množstvím houbiček.
Byli někde u Harasova a našli v krátkém čase docela hodně sameťáků a několik praváků,
i pustila jsem se večer do vaření na dnešek:
vepřové na houbách, dnes jsem uvařila jen rýži a bylo. Manžel si dal k večeři další příděl s chlebem.
A protože jsme se báli, aby se nám ostatní nezkazily, tak v deset dopoledne udělal manžel smaženici a sbaštili jsme to komplet všechno.
Jak říkávala mamka: co sníš, to ti nikdo nevezme.
Jen jsem ty houby mohla pořádně pofotit!
Janě moc děkuji, ale
běhání po lese, nacházení a sbírání má taky něco do sebe.
Milé KOČKY,
taky rády houbaříte?
