Nerada to píšu, ale včera jsem zůstala úplně paf.
Psala mi, po dlouhé době, jedna milá známá, se kterou jsem kdysi pracovala a máme k sobě blízko.
Její dcera, moc šikovná a krásná holčina, vysokoškolačka, má vysněnou práci, dobře se vdala, má tři úžasné a zdravé děti, krásný byt v Praze a vše úplně jako z pohádky.
Manžel pohledný jedináček, má skvěle ohodnocené zaměstnání, záviděníhodné.
Moje dcera je na tom srovnatelně, jen má dvě dcery, nikoli tři děti.
Proto jsme si občas psaly, co děláme my dvě a naši manželé, kam ti naši mladí jeli a co dělají vnoučátka, jaké navštěvují kroužky a tak.
Na Vánoce či Nový rok jsme si posílaly fotky těch našich drahoušků.
Navzájem jsme se těšily z těchto skutečností.
Včera mi napsala, že jejich mladý od rodiny odešel!
Bylo to pro mne jako rána do hlavy, nikdy se nehádali a neměli žádné finanční starosti.
Jeho rodiče do něho hučeli, aby se vrátil.
Je to v poslední době druhý podobný scénář, nechápu to.
Jen si říkám, která pak Krasavice zde zaúřadovala?
Když manželství nefunguje, nebo má dlouhodobě problémy, pak je asi lepší ,,jít od toho ,, - ale takhle zničehož nic, to mi přijde divné. Nepochopitelné.
My, staré lišky, asi na to koukáme jinak, taky jsem si mezi 30 a 40 lety svého věku myslela kde co.
Ale, dnes už vím své.
A je mi těch lidí a jejich děcek líto. Moc.
