Já jsem takový truhlík, až se sama divím.
Včera, jen co se mi trochu udělalo lépe, zavolala jsem kamarádce,
zda bychom se dnes odpoledne neměly mihnout v Praze.
Souhlasila a proto jsem dnes v půl druhé na Ládví s Marcelkou měla spicha.
Přesunuly jsme se sedmnáctkou na nábřeží a pak uličkami k Betlémské kapli,
cestou, spolu se spoustou dalších turistů, především cizinců, jsme okukovaly domy, výzdobu a atmosféru,
vzala jsem ji do ,,podzemí,, u Betlémské kaple,
na koncertík a výstavu betlémů.
Krásně jsme se naladily na to správné sváteční rozpoložení a pak jsme se trošku courly po osvětlených romantických uličkách Starého města. Mezitím se totiž setmělo.
Našly jsme i zajímavou, útulnou, malinkou kavárničku a daly si alžírskou kávu,
poté jsme ještě chvíli křižovaly staroměstské středověké uličky, zašly do dvou barokních kostelů,
nakoukly do Pivního muzea,
nakonec jsme vyhřezly přímo na náměstíčku proti bývalému Rottovi.
Obdivovaly jsme krásně nasvícené budovy na Staromáku a pak, přes Ungelt, došly až na náměstí Republiky.
Poté odcestovaly domů.
A proč ten název? Představte si,
milé KOČKY,
já jsem zapomněla doma fotoaparát a tak si můžu dnešek jen pamatovat.
Nicméně mohu použít fotky z výstavy betlémů, kdy jsem na tomtéž místě byla s vnučkami v prosinci 2017!
Mrzí mne jen, že Jana taky nemohla s námi, ale měla rodinou sešlost a na to by moje omluvenka nestačila.
A teď budu mít noční šichtu!,
jedno těsto v lednici si mě žádá.
