úterý 31. března 2020

Čekání


Kočka v trávě čeká na myš nebo spí?


Nevím, je to náhodný snímek ...
nicméně se mi líbí a proč ho neukázat i vám?
Už aby i letos byla taková zeleň,
milé KOČKY.

pondělí 30. března 2020

Aktuality

Dnes vám a ráda sdělím novinky.
Jedna je veselá a jedna méně. Ale nic strašidelného, všechno se dá řešit.


Šla jsem na poštu, musela jsem manželovi dát zaplatit nějakou složenku.
Nasadila jsem si roušku a vyrazila, bylo chladno.Slunečno. V zahrádkách jaro.
Vybavila jsem tu věc pro manžela a požádala o zrušení mého jednorázového příkazu, který jsem udělala v únoru ve prospěch jedné cestovky,
který má být zaplacený ve druhé polovině dubna, jelikož se zájezd zatím jeví,
že se v plánovaném termínu nepojede, nebudu jim platit druhou část, požádala jsem už CK i o navrácení té první platby.
( to se zatím cukají a nabízejí kde co, o řešení se bude jednat ).
Nicméně se budu držet popisu, co bylo na poště.
Paní, velice ochotná, mi řekla, že to udělat nemůže a že mám zavolat na číslo, které mi dala.
Tedy jsem došla domů a volala. První osoba mi řekla, že mám čekat a přepojila mne.
Asi 20 min. jsem trpělivě poslouchala hudbu, bohužel pořád tu samou, mohli klidně pustit nějakou operu, aby to nebylo pořád jedno a to samé.Poté se ozvala ochotná slečna a po chvíli mi řekla, že to musí přepojit jinam. Zase jsem pochlouchala asi 5 min. muziku, už trochu svižnější a povídám v mezičase manželovi, který se na mne občas přišel podívat, zda jsem u toho neusnula: jestli to brzy nevezmou, asi zapomenu, co jsem chtěla.
Konečně to vzala třetí úřednice a po delší rozmluvě mi oznámila, že to udělat nemůže a musím napsat dopis a poslat ho do Hradce Králové. Takže znova na poštu!
Nakonec jsem se s tím smířila a udělám to, ale! co si neoběhám, nemám.
A ta veselá historka?
Moje příbuzná si zapomněla vzít horní vyndavací zuby a v obchodě na to přišla, jenže!
milé KOČKY,
díky roušce to nikdo neviděl, jen její přidušený smích ji mohl prozradit!
A to je od nás dneska vše.
Opatrujte se a mějte se rádi.

Janské Lázně a ty ostatní

Udělala jsem si přehled, jaké lázně u nás mohu navštívit - můžete ho vidět dole:
a pomalu bych se ve svém pokročilém věku mohla ve všech i léčit,
shledávám na sobě kdejaké neduhy...
zatím jediný neduh, který nemám, je nedostatek naděje, že bude líp,
milé KOČKY.

S mužem jsme byli několikrát v Třeboni, jsou tu i lázně a přesto je jako takové neznám,
i když město samotné mám v oblibě.Konec konců jsem ho dávala na blog vícekrát.
V několika lázních jsme byli na výletě,
( v Konstantinových, v Bechyni, v Jáchymově, v Hodoníně, v Kynžvartu, v Libverdě, ve Mšených Lázních a přes Toušeň jezdíme každou chvíli )
ale věřily byste, že třeba v Teplicích v Čechách jsem ještě nebyla? tedy přes město jsem jela,
ale pořádný výlet tam si zatím jen slibuji...
Teta Hela byla opakovaně léčena v Bohdanči, známí ve Velichovkách, kamarádka v Bělohradě,
já znám ještě tak Jánské Lázně a to proto, že jsme odtud jeli lanovkou na Černou Horu.
Takže jsem je viděla z výšky!
Také na Slovensku a v Maďarsku je hafo lázní, na některé jsem měla možnost se podívat,
ač se o léčení nejednalo,
( Hevíz, Miskolctapolca, Bük )
při adventních zájezdech jsme s Janou byly i v několika lázních v SRN.
Je mi jasné, že jinak na lázně hledí ten, kdo jejich léčbu nutně potřebuje a jinak ten, kdo tam přijede na jeden den na výlet.
Dnes bude náš blogovýlet trochu chudý,
vy mi to ale jistě odpustíte.

Vyberte si, kam pojedete

pár obr. z cesty lanovkou na Černou Horu:

neděle 29. března 2020

Jeseník

Jeseník, dříve Frývaldov, na kopečku nad městem Lázně.
Ano, hledáme na mapě na Severní Moravě. Hledáme info o p.Priessnitzovi.
Poslali mě sem na léčení ještě za totáče a já jsem neochotně jela busem, v opravdu ošklivém počasí a měla jsem chuť se otočit a vrátit se domů.


Ó, jak jsem byla naivní a neznalá!
Ubytovali nás tři do jednoho pokoje, mne, Češku čerstvě od Mělníka, jednu Moravanku od Kopřivnice
( Lidunko z Příbora: moc tě zdravím! )
a jednu Slovenku z městečka až od Rožňavy?
Ta z Moravy měla s sebou výbavu, nikoli krajkové povlečení na postele, ale pořádnou, domácí slivovici a po ránu nás učila desinfekci ústní dutiny.
Během pár hodin jsem uznala svůj velký omyl a nejen díky tomu, že kvetly zdejší monumentální lípy,
kvůli kterým jsem dobrovolně, denně, brzy po ránu, vstávala a chodila ještě před snídaní na procházku do lipové aleje,
nýbrž i díky péči zdejších úžasných pracovnic lázní a skvělému stravování se mi tu zalíbilo,
( připočtěte bohatý kulturní program a snadno dostupné město pod námi ),
to vše mělo za následek,
že po návratu domů jsem přemluvila manžela a jelo se na dovolenou právě do Jeseníků.
Ještě hodně dlouho po návratu z lázní jsem mého muže a známé krmila historkami, co jsme s děvčaty zažily,
popisovala jsem výlety na okolní kopce, tanečky v Lázních,
vzpomínala na bezvadné, převážně moravské, lázeňské spolupacientky, pacienty.
Bylo tu i mnoho slovenských pacientů, byla legrace.
Vylezli jsme na Zlatý Chlum, na Šerák, na Červenohorské sedlo jsme se nechali vyvézt. Prošli jsme se na Keprník a další místa. Prohlédli jsme si ve městě Tvrz nebo zámeček?
S mužem, se kterým jsme sem pak opakovaně jezdívali na dovolené, jsme se podívali na Praděd, do Javorníku, na Jánský Vrch, do Karlovy Studánky, moc ráda vzpomínám na Rešovské vodopády, hrad Sovinec, na Rejvíz...
dokonce jsme tu jednu dovolenou trávili s mými rodiči na Bobrovníku, později zas jsme s rodinou dcery strávili týden dovolené v jedné chatě Jesenka,
když byly vnučky malé.
Nedám na Jeseník a Praděd dopustit.
Jak jsem sem jela tenkrát nerada, nakonec to byla láska na celý život.
Jo,
milé KOČKY.
Na Pradědka jsme šli i v zimě! o to víc mi pak chutnalo ve zdejší restauraci a pozor, dávala jsem si vždy i praděda, nezapomenutelný likér.
To jsme ale už bydlívali v Karlově pod Pradědem.















































































sobota 28. března 2020

Luhačovice

Luhačovice mi dlouho dělaly vrásky,
mamka tam byla jednou na léčebném pobytu a hezky o nich mluvila,
chtěla jsem je vidět, ale!, dlouho mi unikaly!


Manžel tam jet nechtěl a bez auta tak daleko od nás?
Nakonec jsme si to s Janou nadělily jako podzimní výlet a jely jsme vlakem.
Užily jsme si to tam, měly jsme hezké ubytování,
poběhaly v rámci možností jak lázeňskou část, tak jsme došly jeden den až k přehradě.
Nu a loni, když jsme si s mužem udělali autovýlet do Kuželova,
vylákala jsem ho tam a docela jsem kvitovala, že nevrčel a návštěvu přežil v pohodě.
Bylo krásně, slunečno a dopřáli jsme si pěkné odpoledne.
Dokonce jsme poseděli i u kávy a nějaké ty sladkosti byly.
Cítila jsem se tam báječně. Nebýt to tak daleko,
milé KOČKY,
určitě bych se tam podívala opakovaně.
( překvapilo nás, že jídla v restauracích byla moc dobrá a poměrně levná )
nahoře snímky z výletu do L. s mužem, dole z pobytu s Janou:
Co na to říkáte?



































pátek 27. března 2020

Karlovy Vary

Karlovy Vary, lázně, o kterých jsem slýchala od mládí,
byla tu na léčení mamka po operaci žlučníku a doma jsme měli takový ten lázeňský pohárek na pití léčivé vody,
s typickým obrázkem Kamzíka na skále.

Dnes vás pozvu díky starším fotkám do lázeňského města, o kterém se tvrdí, že je založil Karel IV,
leží na říčce Teplé a ta se za městem vlévá do Ohře.
Já sama jsem je malinko prvně navštívila, když jsem byla na léčení ve Františkových Lázních.
Jeden človíček jel jedno nedělní odpoledne svým autem domů k rodině a vzal nás,
mne a moji spolubydlící, do Varů,
nechal nás u Poštovního Dvora a kvečeru nás zase odvezl do F.L.
Byla to pro mne zajímavá zkušenost.
Nejen, že jsme si tu zatancovaly, s Dášou z Brna, správnou, zkušenou babou,
tam jsme viděly muže, chlapy a dědky, kterým se asi zbláznily hormony.
Naštěstí jsme věděly, že už je nikdy neuvidíme a tak jsme jim na další dny naslibovaly kde co
a pak jsme se nemohly přestat smát,
když jsme už zpátky ve F.L. večer ležely v posteli.
( bylo nám pod 40 let a měly jsme tehdy ještě smysl pro humor, je to asi 35 let a nejspíš už nežijí pamětníci? )
Tak při této návštěvě jsem z K.Varů toho mnoho neviděla, ale jindy jsme s mužem Vary navštívili a celé si je prošli,
až bude Vřídlo opravené a přístupné, podíváme se tam zas.
Nemá smysl zde vyjmenovávat všechny okolní zajímavosti, jako lanovku na Dianu a různé vyhlídky,
každý ať si najde to své,
některé budovy jsme našli v příšerném stavu a doufám, že se podaří je opravit - např. Císařské Lázně.
Ale zmíním se o Andělské Hoře poblíž, o Bochově a nedalekém hradu Hartejnštejn ( klíč v Íčku v Bochově ).
Není to ani daleko do mého oblíbeného Lokte a k Svatošským skalám.
Je to území bohaté na památky a přírodní zajímavosti i směrem na sever od města.
Milé KOČKY,
nakoukněme:























































čtvrtek 26. března 2020

U nás doma

Škoda, že nemám rubriku Všehochuť.
Tam bych tohle dnes zařadila.


Napíšu to sem pro sebe, jako do zápisníku, abych jednou věděla,
co jsem dělala, když řádil koronavir.
Takový čtvrtek, úplně obyčejný, ale je obyčejný?
Předně už mám několik dní pocit, že je sobota, proč, to nevím.
Ráno jsem vyskočila z postele a mimo jiné jsem se i nasnídala.
Pak jsem se oblékla, omotala šálu kolem pusy a šla do Penny pro asi 4 věci, jako máslo, mazanec a tak.
Bylo dost chladno, tak mi rukavice i šála přišly vhod.
Přišla jsem domů, vydrbala jsem si ruce, umyla kliku u vstupních dveří,
vyprala silonovou tašku, pak jsem v ruce vyprala všechny šály,
které jsem našla, které byly v poslední době použité.
Nacpala jsem do pračky dávku, ať si holka užije,
udělala přípravu na oběd,
vyluxovala jsem drobky - z koberce v kuchyni.
A tak bych mohla pokračovat.
Nafotila jsem si nové sedátko do vany, pořídili jsme si ho, abychom ve vaně nepadali,
i když léta používáme z IKEA protiskluzovou podložku zeleného krokodýla.
Bezpečnost především!
Taky jsem si uvědomila, že jsem Martičce do výzvy zapomněla nafotit dva polštáře s kohouty,
které máme na židlích u stolu a dáváme je obvykle dětem za záda, pokud k nám přijedou.
Nu a zatím poslední fotka je štrůdlík připravený do trouby.
Vždyť to říkám,
milé KOČKY,
obyčejný čtvrtek.
Mám ten den ráda, večer na Dvojce ( ČT2 ) dva pořady pro mne! Jak já se na večer těším!





















Poděbrady

Dovolte mi lehce si zavzpomínat na Poděbrady, lázeňské město, kde se léčí srdce.
Mnoho srdcí.

Jak bych je byla bývala kolikrát potřebovala, když jsem se s nějakým týpkem rozešla! Nebo mě nechal.
Tak do Poděbrad jezdíme, respektive se tu zastavujeme, jen když tudy jedeme někam dál, případně, když se vracíme z Východních Čech.
Taky jsem vzala ke zdejší fontáně své vnučky, když byly o prázdninách u nás, a chtěla jsem je zabavit jedno nedělní odpoledne.
Holky se v parku u fontány vylítaly a vybláznily a v přilehlé, oblíbené kavárně jsem nechala nějaké ty penízky za čokoládu a kávičku, zmrzlinu.
V létě se u zámku dá nechat se povozit na parníčku po Labi.
Na náměstí si vyfotíme sochu Jiříka z Poděbrad, zajdem si na teplou oplatku.
Potěšíme si nejen srdce, ale i dušičku.