Dnes vám a ráda sdělím novinky.
Jedna je veselá a jedna méně. Ale nic strašidelného, všechno se dá řešit.
Šla jsem na poštu, musela jsem manželovi dát zaplatit nějakou složenku.
Nasadila jsem si roušku a vyrazila, bylo chladno.Slunečno. V zahrádkách jaro.
Vybavila jsem tu věc pro manžela a požádala o zrušení mého jednorázového příkazu, který jsem udělala v únoru ve prospěch jedné cestovky,
který má být zaplacený ve druhé polovině dubna, jelikož se zájezd zatím jeví,
že se v plánovaném termínu nepojede, nebudu jim platit druhou část, požádala jsem už CK i o navrácení té první platby.
( to se zatím cukají a nabízejí kde co, o řešení se bude jednat ).
Nicméně se budu držet popisu, co bylo na poště.
Paní, velice ochotná, mi řekla, že to udělat nemůže a že mám zavolat na číslo, které mi dala.
Tedy jsem došla domů a volala. První osoba mi řekla, že mám čekat a přepojila mne.
Asi 20 min. jsem trpělivě poslouchala hudbu, bohužel pořád tu samou, mohli klidně pustit nějakou operu, aby to nebylo pořád jedno a to samé.Poté se ozvala ochotná slečna a po chvíli mi řekla, že to musí přepojit jinam. Zase jsem pochlouchala asi 5 min. muziku, už trochu svižnější a povídám v mezičase manželovi, který se na mne občas přišel podívat, zda jsem u toho neusnula: jestli to brzy nevezmou, asi zapomenu, co jsem chtěla.
Konečně to vzala třetí úřednice a po delší rozmluvě mi oznámila, že to udělat nemůže a musím napsat dopis a poslat ho do Hradce Králové. Takže znova na poštu!
Nakonec jsem se s tím smířila a udělám to, ale! co si neoběhám, nemám.
A ta veselá historka?
Moje příbuzná si zapomněla vzít horní vyndavací zuby a v obchodě na to přišla, jenže!
milé KOČKY,
díky roušce to nikdo neviděl, jen její přidušený smích ji mohl prozradit!
A to je od nás dneska vše.
Opatrujte se a mějte se rádi.
