Ty moje historky!
Tak příkladně:
volala mi kamarádka Libuška, už je to spousta let,
zda má cenu jet do Roháčů a co to vlastně je.
Když jsem vhodně mířenými dotazy zjistila, že se jedná o týdenní dovolenou za slušné peníze, okamžitě jsem ji přemluvila, aby to vzala a nejen pro sebe, ale i pro mne, též pro několik členů mé rodiny.
Od té doby jsme tam jezdívali každoročně,
jen první a poslední den pobytu byl na místě nebo na koupališti v Bešeňové, jinak se jezdilo denně na výlety: Vysoké Tatry, Nízké Tatry, pěšky na Baranec a pod., návštěva Liptovského Mikuláše, skanzen v Pribylině, zkrátka jsme tam nelenošili.
Šéf zdejší Horské služby vždy ve středu večer přijel na několikahodinovou přednášku a šel s námi na celodenní výlet do Kvačianské a Prosiecké doliny.
Večer se sedělo u ohně, někdo hrál na tahací harmoniku, krásné to tam bylo.
Jindy Libuška volala: prosím tě, mám nabídku na zájezd na Sardinii, za tolik a tolik, tehdy a tehdy, mám to vzít?
Okamžitě to objednej, pro 4 osoby, říkám jí. A tak jsme v r. 2002 měli v únoru jasno, že koncem září pojedeme na zájezd.
Jenže, přišly povodně, mne v práci propustili a vůbec se děly věci.
Takže - když jsme odjížděli, ( mimochodem to organizovalo Sdružení pohřebáků z Brna !), došlo k tomu, že jsme měli problém: jeden bus jel přímo z Brna a směřoval rovnou do Itálie a my, z Prahy, jsme kličkovali po Jižních Čechách a hledali cestu, neb byly popadané mosty a všude bláto a rozbité silnice.Jenomže jsme museli stihnout loď ráno v Livornu, tak se spěchalo, že nám ani nezastavovali na WC.
Vše dobře dopadlo, my se plavili na ostrov a bylo to tam lepší, než moje očekávání. Bílý písek jako hrubá mouka, moře čisté a teplé, zážitkem byl i výlet na Korsiku, na závěr jsme strávili i den v Pise.
Vrátila jsem se počátkem října odpočatá, opálená a našla jsem si nové místo, ve svých tehdy 54 letech.
Jindy jsem nemohla na zamýšlený zájezd sehnat k sobě parťáka:
nakonec jsem umluvila Marcelku z Vinoře, která má dceru vdanou ve Francii.
Její zeťák jí řekl, cože, Pikardie? tam nikdo nejezdí!
Ale jely jsme a bylo to bombastické, viděly jsme kus Francie, kousek Belgie a na závěr ještě nádherné město v Německu: Cáchy.
Dodnes ráda vzpomínám na nádherná města: Arras, Amiens, a mnohé další a hlavním lákadlem byl pro mne hrad Pierrefonds. Co jsme toho za těch 9 dní stihli!
( CK Geops tento zájezd jezdí dosud - no, letos asi tedy ne,
já, když nakukuji do katalogů cestovek, jsem v rauši )
A tak je to se mnou pořád, jednak sama plánuji nějaké výpady a pak se na mne nabídky valí i odjinud.
A já jsem tak slabá se tomu bránit...
( věříte mi,
milé KOČKY? )
z Pikardie pár fotovzorečků pro vás:
pro zájemce: https://geops.cz/zajezdy/francie/pikardie-a-ardeny/pikardie-toulky-v-ardenach-koupani-v-la-manche-2020/
