vymyslela jsem to tak, abych si tam najednou oběhala tři různé věci,
když už v koronavirové době lezu do takové instituce,
abych nemusela s náhubkem třikrát vážit cestu busem a metrem a tramvají.
Pěkně se mi to povedlo a jelikož jsem si vzala sebou malý fotoaparát, vyšla jsem si poté na malou prohlídku Prahy, tentokrát jsem začala na Moráni a ubírala jsem se souběžně s Vltavou uličkami, kam běžný turista asi jen tak nezavítá.
Praha je krásná, tvrdí se, ale já mohu dokázat, že Praha je i rozkopaná a bude krásná, až se vše opraví a zmizne veškeré to lešení.
Vzala jsem to kolem kostela, kde se schovávali parašutisté, užívala jsem si, že nebylo moc lidí a měla jsem v úmyslu nasednout někde do sedmnáctky a jet domů, nakonec jsem došla až k Rudolfinu.
Potkala jsem dost zajímavých lidí, znova, už po stopadesáté vyfotila Hradčana a nakonec jsem si nasadila roušku a odjela na Ládví a pak busem domů.
Nohy mám bolavé jako bych šla ze Železné Rudy přes kopce na Modravu.
Jak ráda budu na tento slunečný den vzpomínat!
A jestli výsledky vyšetření v pátek paní prof. vyhodnotí jako dobré, o to větší radost budu mít.
Milé KOČKY,
dnes v Praze - bylo blaze:
tady je vzorek, od všeho trochu:
to je krása? autor Dutá Hlava...
přes sklo dveří:
z tramvaje:
