Na druhém břehu

Sobota odpoledne - byly jsme dnes s Janou na procházce za vodou: přešly jsme železniční most a překonaly suchou nohou Labe. Prošly jsme se kolem tůně v Mlékojedech, posbíraly do fotoaparátů poslední záchvěvy podzimních barev na zbytku listí, pokochaly se koberci z listí už spadlého, probraly současnou ,,politickou,, situaci v našich rodinách, poplakaly si na rameni kvůli nedostatku cestování, potěšily jsme se pohledem na pasoucí se koníky, na labutě a kachny,  abychom se docela spokojené a malinko utrmácené těsně před setměním vrhly zpátky do tepla svých domovů.

Milé KOČKY,

musím uznat, že jsem tolik lidí na břehu zdejší řeky už dlouho neviděla, celé město snad vyrazilo na procházku, ten nápad jsme neměly jen my. Sluníčko svítilo a ač bylo chladno, užily jsme si to. Však jsem tu už dlouho nebyla.

Dnes je výběr fotek pro tento článek moc těžký, ale já to zkusím, snad vás nepřekrmím. Předem se omlouvám za to množství. A přeji vám všem pohodovou neděli.

Zastavily jsme se u Jany na zahradě a dostala jsem pár žlutých malin, byly skvělé! už vím, kam poslali Marušku na jahody v zimě.

K sousedům

 Vrátím se ve vzpomínkách k pěkné dovolené, kdy jsme několik let jezdívali na Slovensko. Organizované jedním podnikem v Čakovicích, odjezd v pátek večer a příjezd za týden, v sobotu večer, bydleli jsme severně od Liptovského Mikuláše, který jsme si také důkladně prohlédli, chodili po Roháčích, koupali se v Bešeňové v termálech, prošli jsme si Prosieckou a také Kvačanskou dolinu, vyvezli nás busem do Nízkých a jiný den do Vysokých Tater. Na obou místech jsme si udělali celý den program podle zdravotního stavu, zájmů a možností. Navštívili jsme rovněž skanzen v Pribylině, jiný rok třeba skanzen v Zuberci, zkrátka jsme se ani chvilku po celý týden nenudili. Ani na houby jsme nezapomněli. 

Milé KOČKY, 

těm z vás, které na Slovensko rádi jezdíte, to připomenu a těm, kdo tam ještě nebyl, ráda zkusím vnuknout myšlenku na výlet do sousedního státu, až bude cestování zase možné, co vy na to? Cesta vlakem do Popradu není až taková nuda, jak by se mohlo zdát.

Jela bych tam zas, ještě dnes! Byla jsem v Tatrách i sólo s manželem, jindy zas jsem si domluvila dovolenou s dcerou, ale obojí v Tatranské Lomnici, v hotelu Morava, to jsme si chodili po horách a jezdili i do okolí, takže ráda vzpomínám i na Levoču a další krásná místa.

A cestou domů jsme si střihli skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Dnes bych jako kamzík po skalách neskákala, přeci jen mám o několik křížků víc. Ale od toho jsou lanovky, ne?

Manžel si dával co den halušky a nebo rezeň přes celý talíř. A dokonce jsme si dávali Demenovku         ( přezdívanou Čechy Dementovkou )...jo, ty vzpomínky nehasnou...