Ač jsem se občas chlubila, že jsem se narodila v Benešově nad Ploučnicí, stalo se, že se naše rodina stěhovala na Strakonicko, odkud pocházel můj táta a že jsme pár let bydleli s babičkou a tudíž jeho matkou. Nebylo to pro moji mámu asi šťastné období, proč by se po pár letech stěhovali zpátky, k její matce na Děčínsko?
Milé KOČKY,
jako uvedení do děje stačí. Asi tím pobytem na Strakonicku, rodišti mé sestry a jednoho bráchy, se stalo, že jsem získala zajímavý a tajemný vztah ke kostelíkům, kaplím, křížkům a kapličkám, především těm, které stojí na křižovatkách, jsou rozeseté kolem polních cest a obklopené obvykle 4 mohutnými lípami či kaštany. Ta krajina, která se rozprostírá od Strakonic k Horažďovicům a dál na Klatovy, nebo naopak přes Vodňany k Budějicům má taková mírná návrší, obdělané zemědělské plochy a v dálce hradbu Šumavy, že si tu připadáte ochráněni, statky a domky se sady s jabloněmi, mezi rybníky, občas nějaká ta tvrz a nebo zámeček, aleje, cítím se tu dobře. Stejně jako na Třeboňsku. A ty kapličky a křížky tady k tomu patří. Stejně jako popis cesty kolem Putimi slavného Haškova Švejka. Zkuste si někdy v létě zajet do Písku, do Kestřan a nebo se projděte po hrázi některého rybníka, doporučuji i udělat si čas na procházku kolem Římova po Křížové cestě a navštívit zdejší Loretu. Taky Lomec má kouzlo.
Jsem trochu poděs a Jižní Čechy mám už od Třemšína až na Šumavu. Nebo od Milína na jih. Uvidím první rybník a jsem ztracená. A oblíbená místa? tolik času nemáte! i když pár teček na mapě můžete mít ode mne: krásně vypadá v krajině kostel sv. Jana v Radomyšli, kostel sv. J. Křtitele v Paštikách u Blatné, a stovky malých stavbiček poztrácených v polích, v lesích, často v poslední době opravených a opatřených novými obrázky. Na Šumavě se dají vidět i malby na skle. Myslím si, že to k nám patří a krajinu to dělá hezčí. V době, kdy člověk někam šel, putoval, nehnal se 120 po silnici, měl čas i přemýšlet a případně ,,rozmlouvat,, s bohem. Pokud v něj věřil.
