Je ponuré odpoledne, konec listopadu, čtvrtek a já si sedím u kávy. Což o to, doma mám klídek, teplo a nikam nespěchám. Napsala jsem si seznam, co budu zanedlouho potřebovat nakoupit na pečení a podobné věci - klasika předvánoční, některé potraviny jsem si už nasyslila, občas dorazí nějaká ta výzva, abych si vyzvedla ze Zásilkovny balíček, ( Ježíšek zbrojí ) a s překvapením zjišťuji, že po neděli bude konec listopadu. Každý rok mi uteče snad rychleji, než ten předtím!
Milé KOČKY,
už jen ten hrneček na kávu mi vykouzlí úsměv. To jsme si s mužem a kolegyní vyjeli na malý výlet do Roudnice a s Janou jsme zašly do Starožitností, no hned jsem se zakoukala do dvou hrnečků s talířky a dělám si do něj ráda kávu. Takovou tu malou, silnou, nejlépe k bábovce. Hrnků mám doma, že bych je prý mohla na trhu prodávat, ale nemohla jsem je tam nechat, bylo by nám vzájemně po sobě smutno.
To jsem jednou na adventním zájezdu do Grazu nekoupila hrnečky na trhu - takový ten blešák to byl, mrzlo a nechtělo se mi to nosit, a jak jsem pak vyváděla, viď? - Jano. Takže z Roudnice mám tyhle dva a zdá se mi, že se Roudnici od té doby manžel při výletech úspěšně vyhýbá. Co kdybych tam našla k hrnečkům ještě sourozence, nebo konvičku?
Krásné odpoledne přeji.
