neděle 29. listopadu 2020

Absťák

 Milé moje blogerky, říká se, že jednou se ucho utrhne a dnes k tomu došlo. Měla jsem už pořádný absťák, chtělo se mi na výlet. Po obědě jsem odmítla sedět na sedačce a poslouchat hluk televize, nechala jsem tu manžela a vystartovala z domu, cestou k busu jsem tlf. oslovila Janu - ta pekla cukroví, proto jsem zavolala Marcelku do Vinoře, zda by se mnou jela ona - a ta zas měla návštěvu, nezbylo mi, než se vydat do víru Prahy sama. Prošla jsem se po zapadlých koutech Prahy, pak na Strahov a dolů až na Malostranské náměstí, přes Karlův most a fotila jsem, přesto, že padla tma a foťák kvílel, že je vybitá baterka. Vždy jsem z ní ještě trochu energie vymačkala a fotky mám! Přiznám se,

milé KOČKY, 

že chodit sama, potmě, po hrbatých chodnících není ode mne příliš chytré, ale zvládla jsem to a neupadla, nachodila jsem toho opravdu hodně a mám nohy ubroušené až ke kolenům. Spasila mne sedmnáctka tramvaj, která mne od Rudolfina odvezla a ještě jsem si z ní dopřála krásné výhledy na řeku a spousty světýlek okolo ní. Pomalu rozmrzám s hrnkem čaje v ruce a přilípnu nějaké čerstvé fotky. Máte to tu jako zálohu na zítra, to budu převlékat povlečení a prát a zkusím zas jeden kout uklidit, tak na blog nebude tolik času: pojďte se podívat, kudy jsem dnes kličkovala.

Ještě zbývá dodat, že když už jsem odcházela od Strahovského kláštera, vyšel nad Prahou měsíc! a jestli kamarádky projeví někdy zájem, zavleču je tam zas. Beztak jsem nepofotila vše, co bych ráda! Kostely až na jeden v Nerudově ulici byly zavřené, hospody také, jen některá okénka prodávala kávu, svařák a nebo trdelníky, voněla tam pěkně skořice. Lidí bylo venku poměrně hodně, to ráno! v telce! v Objektivu - Paříž byla naprosto vylidněná! Jo a nad Čertovkou létaly dvě velké sovy, věřily byste tomu?





















































V mlhách

 Co by člověk v listopadu chtěl? sluníčko je vidět málokdy a jen na chvíli, teploty kolem nuly, mrholení, to člověk přijme deku, teplé ponožky a hrnek čaje s citronem jako své potěšení. Je jedno, zda si čte nebo jen tak sní, co vše by chtěl nebo mohl. Kdy jindy si může v klidu zapálit svíčky a jen tak lelkovat? Vzpomínat na ty, co nás opustili a nebo vymýšlet překvapení pro ty, které máme?

Milé KOČKY,

chtěla jsem si dnes odpoledne vyrazit s foťákem, ale Jana peče cukroví a tak mi dala košem. Zavzpomínala jsem na jeden z mnoha adventních zájezdů, to jsme si počátkem prosince 2010 dopřály s Janou několikadenní  do Grazu a dalších míst Rakouska: klášter Rein, Spital a měli jsme namířeno i do dalšího kláštera, Admontu, jenže náhlá sněhová bouře nám zhatila plány a zájezd byl dokončen v Linzi.

Pro tento den vypečená Jano, snad budeme zase jezdit!







klášter Rein: 

















LINZ: