Tím zvonkem nemyslím ani domovní zvonek, ani ten na řídítkách svého kola, ani ptáčka s tímto názvem, ale skleněný zvonek, který přebývá během roku ve skříňce v obýváku u téměř nepoužívaných skleniček na nožce, zvonek, který přijde ke slovu resp. ke zvonění na Štědrý den v 18 hod., aby svým veselým, pronikavým a jasným zvukem zahájil Vánoce u nás doma. Vždy zazvoním, pomyslím na rodiče, příbuzné, přátele a známé, lidičky, které mám ráda a popřeju jim v duchu hezké Vánoce, pevné zdraví a hodně štěstí. Na ty, co už s námi nejsou, říkám si, kdy asi půjdeme za nimi?
Milé KOČKY,
takže nejen ozdobený stromeček a nějaké cukroví a výzdoba, ale zvoneček je u nás důležitý 24.12. Jídlo střídmé, nic divokého, žádné žlučníkové záchvaty. Po večeři ke stromečku a dáváme si dárky. Jmelí u nás bývá zcela výjimečně, když mě někdo podaruje nebo kousek někde najdu na procházce. Televizi - tu sleduje především manžel, takže - já ty pohádky moc neznám. Snad jen Tři oříšky, Prázdniny v Římě a Mrazíka. Ty si nenechám ujít. Koledy nezpíváme, to bych vyhnala všechny myši ze sklepa. A nesnáším, když na Vánoce někdo odpaluje petardy, přijde mi to nepatřičné,
já si krásné Vánoce představuji: ticho, lehce padá sníh, svítí vyzdobená okna, nikoli bláznivě, přemírou barev blikající, pohoda a klid. Pokud mi Ježíšek donese knížky, zašívám se s dekou a hrnkem horkého nápoje a čtu. Nic bombastického.
