Už jen pár chvil

 Tak už jen dnešní noc a zítřek a začněme psát 2021.  Vánoce jsou pryč, ale já stromeček a náladu zatím neruším, proč taky, dalo to práci a těšila jsem se na to tak dlouho!, v krabici na mne pořád ještě číhá cukroví, vařím si kávičku a občas k ní nějaký kousek sním, váhu jsem dobře schovala a hned tak ji hledat nebudu, mám volné oblečení ještě z doby, než jsem začala chodit na chemky, tak se špeků nebojím, snad to zase zhubnu.

Milé KOČKY, 

dnes svítilo sluníčko a nabudilo mě, že jsem se dala do tří akcí, ktreré jsem před Vánocemi nestihla a šlo mi to pěkně od ruky, takhle se na mne musí! Pěkně si na mne posvítit a laškovně paprsky naladit.Takže jsem vymyla lednici, vyklidila vršek kredence a přebrala koření a podobné věci a vytřídila kde co.Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem si přidala ještě jednu akci a za odměnu odpoledne shlédla dva díly Velkolepého století, které mi manžel nahrál. Jen nechápu, jak jsem to vše stíhala, když jsem chodila resp. dojížděla do Prahy do práce a měla vše hotové už před svátky. Ráno vstávat v pět, v 05.40 odjezd vlaku do Prahy a domů příjezd okolo 17.00hod., pekla jsem tehdy cukroví po nocích, kolem druhé jsem měla umyté formičky a uklizenou kuchyň - ráno jsem vstávala jako slepé kotě a jela do práce v mrákotách. Dobíhala jsem poslední vagon a jela na posledním schodě.

Zítra si udělám něco hodně zdravého na veku, manželovi jsem koupila něco hodně nezdravého, jak to má rád ( on čím tlustší maso a čím hubenější žena, tím lépe ), a nějak to do půlnoci vydržíme, pak napíše stavy ( každého posledního v měsíci píše elektriku, plyn a vodu ) a budeme se těšit, že si konečně připijeme na zdraví a půjdeme do kanafasu...a první den roku? to vaříme čočku a už máme jiné myšlenky. Tak na shledanou s vámi všemi v tom roce dalším, doufejme, že lepším.

Shrnu to

 Letošní coronavirový rok mě naučil třídit lidi na různé skupiny: na lidi, co už coronavirus prodělali, na ty, co se bojí, že ho chytí, na ty, co ho ignorují, pak na ty, co ho měli a odešli hodně rychle díky němu. Také jsem si zvykla dívat se na lidi, jak se k situaci staví: na lidi, co naprosto kašlou na všechno, nenosí roušky a dělají, že se jich to netýká, na ty, kteří se toho bojí a nevylezou ani z domu, věří všelijakým nesmyslům a plaší se příliš,  a na ty, kteří se snaží žít jako dřív, ovšem za dodržení všech rozumných postupů, tzn. roušky, desinfekce, zvýšená hygiena, omezení shromažďování lidí, prostě nebudu korzovat po obchoďáku celou neděli do umdlení! Jestli je to tím, že mám dceru zaměstnanou v lékárně a ta mi občas dává čočku, nebo používám zdravý selský rozum ( mám z tátovy strany předky v Jižních Čechách, tak to je možné ) a mám sklony k lehkému nadhledu - to zas geny z máminy strany - pragmatická rodina od Čelákovic - prostě se snažím žít co nejvíc normálně a nebát se a přitom neriskovat, neb ten Zmetek z Číny může opravdu číhat všude.

Milé KOČKY,

apeluji na vás: buďte opatrné, veselé, mějte naději, že tohle šílenství skončí a bude líp. Nepodléhejte šeptandám, ale ani neriskujte, zdraví je totiž nejvíc. 

A i když situace občas vypadá špatně a nevábně, člověk ztrácí víru, počasí nám nepřeje, vše vypadá beznadějně, ostatní hází klacky pod nohy, musíme věřit, že bude líp,  dívat se okolo sebe, že leckde  jsou k vidění v té šedi barvičky a zárodky nového života, které se s jarem zase rozrostou a život půjde dál.