Milé KOČKY,
jako povzbuzení všem milovníkům kávy, čaje, vína, likérů, sýrů, husích jater, paštik a mnohých jiných dobrůtek, pokusím se dnes vytvořit příspěvek ze starších zájezdíků do zemí, kde kavárničky a vinárny nikdy neutichají, kde sluníčko, prostředí, vůně a pachy, květiny a cizokrajné stromy, staré budovy - to vše vytváří úžasnou, prázdninovou směsici lenosti i činnorodé aktivity, kdejaké zákoutí o dvou stolcích a pár titěrných židličkách pod úponky vinné révy lákají s odpočinku, abyste samy vzápětí byly překvapené dvoudeckou lahodného moku, kterou si zde nemůžete neobjednat. Jídla tak barevná a chutná, ryba, zelenina, pár hranolků, a pak zase projít klášter, katedrálu, zahradu, nebo si na hodinku sednout do květinami provoněného parku? Jak mi to v poslední době chybí! Po ránu croisant a capučíno, staří chlápci s novinami a pidikávičkou u stolku na chodníku, kolem poledne plné restaurace, dědci pod platany s jejich hrou petanque, kvečeru spatříte děti na kolotočích, rozveselených hudbou, linoucí se všude okolo. Nerozumím ani slovo, ale je mi tu lehko a krásně.
( tyhle fotky ze zámeckého parku v Albi jsem již na blog dávala, ale byly smazány a tak jsem je sem pro vás, Kočky, znovu vyhledala. Hezkého není nikdy příliš. )
Jestli si myslíte, že jsem zapomněla na makronky, tak se mýlíte, ale nemohu tady vypsat vše, co si tam můžete dát. Ty jejich creperie, ach, vonělo to už zdálky.
( konkrétně Frantíky podezírám z toho, že snědí vše, co se hýbe, třeba i pomalu... ).
Jo a rajčata tam voní jako rajčata, nikoli jako umělohmotné věci.
