Neděle:
Co zbývá staré babce, která je zabarikádovaná v bytě, nechce myslet na nemoce a na zlý covid, a přitom má nápady téměř jarní a touhy jako mladice? Tedy, mezi námi,
milé KOČKY,
nic o chlapech to dnes nebude! Zbytečně jste si vyčistily brejle a zbystřily pozornost. Tak znova, co mi zbývá, než si dělat chutě a plánovat, co bude, až nebude covid a až mi doktoři řeknou, že jsem docela v pořádku? Přeci - vyjedu si na výlet, případně to proložím zájezdíkem! Před Vánocemi jsem si pořídila nový batůžek, docela apartní, abych nedělala ostudu kolegyni Janě, ze stejného materiálu je k tomu taštička s popruhem přes rameno, kterou všude nosím sebou s doklady a financemi a kapesníčky a foťákem, ještě tam byla kosmetická taštička na zip, kam mohu dát krémík, případně nějaké maličkosti, co už tak děvčata sebou vozí. Když jdu okolo, říkám mu z legrace, neboj, brzy spolu něco velkého zažijeme!
Aby měl představu, co třeba, mohla bych mu ukázat nějaké fotky ze zájezdů už odjetých, ale nevím, zda by batoh z toho něco měl. Moje oblíbená cestovka je na tom tak zoufale, že obesílá lidi, kteří s nimi jeli vícekrát a přijímá - poprvé - přihlášky bez toho, aby se platila záloha! Tak už jsme s kamarádkou na jeden přihlášené ( kamarádka bude mít v červnu výročí dost kulaté na to, aby se řádně odměnila ). Snad to klapne a zájezd se pojede.
Kdyby optimismus zabíjel viry, polovina zeměkoule by s covidem neměla problém, protože můj optimismus by ho zničil přinejmenším v Evropě a blízkém okolí. V ostatních částech světa by si holt museli pomoct sami. Jestli mi hrábne, posadím si nový batoh na záda, dám si tam svačinu a lahvinku s magnezií a půjdu si prohlížet blogy, ve kterých jsou od mých milých KOČEK/blogerek fotky z výprav za sněhem a do přírody.
( jako kdysi moje dcera, která dostala na Vánoce školní brašnu a pak vždy kvečeru seděla na posteli s brašnou na zádech, před sebou fungl nový penál a kreslila si - a po prázdninách šla do 1.třídy )
Vaše Jiřina z N. - v rodině nazývaná Zikmund a Hanzelka.
Fotky s datem jsou z aparátu sestry.