V našem městě bývala jedna cestovka a tak jsem tam zašla a zakoupila dvě místa na jednodenní zájezd do Vídně, není to aktualita, je to již několik let, cestovka už neexistuje.
Milé KOČKY,
manžel se zdráhal, jako vždy, když má jet někam busem a ještě do ciziny, i když, Vídeň a Budapešť spolu s Prahou by měl, podle mne, vidět alespoň jednou každý. Obnášelo to sice trochu nepohodlí, odjezd byl odtud ve 4 hodiny ráno, a to vadilo hlavně mně, ale pospávala jsem chvílemi v busu a cesta utekla. Takový zájezd je rozplánován a pokud chodíte s průvodcem, nemusíte mít obavy, kdo chce chodit sám, zjistí si jen, odkud a v kolik je odjezd a může se pustit na ,,volnou nohu,,. Můj manžel, ač neumí německy, se mi hned zkraje ztratil, takže jsem ho téměř 3/4 hodiny hledala a jako na potvoru měl vypnutý i mobil, což obvykle nemívá. Takže, když jsem ho náhodně našla, byla jsem nasupená a připomínala jsem trochu papiňák. Posléze jsem vychladla a dále už to byla idylka. Nafotili jsme spoustu obrázků - ( je velmi zajímavé, že doma, na mých snímcích, vidíme spoustu domů a fontán a parků a soch a na manželových mladé ženy, středně staré ženy, jako bychom byli každý na jiném zájezdu, hihi, přeháním, aby bylo veselo!!! ) - prošli jsme si, co se dalo, odpoledne nás odvezli do Schönbrunnu, kde jsme si v klidu prohlédli vnitřek zámku a především rozlehlé zahrady. Problém nastal pouze večer před odjezdem, když nám bylo oznámeno, že naši průvodkyni odvezli do nemocnice a čekalo se, až nám ji rakouské zdravotnictví vrátí.
Přijměte pozvání na moji první návštěvu hlavního města Rakouska ( ty další už byly v pohodě. ).
Pokud tan někde uvidíte mne, je to focené mým mužem.
