Od 14.4. 2014, kdy jsem blog začala psát, až do 18.4.2020, kdy mi vymazali fotky z dřívějších dvou po sobě jdoucích blogů, jsem se snažila, aby to mělo nějaký řád a smysl. Tím smazáním mi dali někde ťafku, ani nevím, komu ,,poděkovat,,. Dnes, když se podívám zpátky, vypadá to tam jako rybí kostra po večeři, už to není ryba. Kdybych to uměla, možná bych to celé smazala až k tomu datu, abych začala vlastně znovu, ovšem, co když zase jednou přijde chvíle, kdy někoho někde napadne, smažeme fotky na mnoha blozích, ať je veselo. Já vím, není to smrtelná choroba, ale naštve to. Zrovna tak mi bylo líto, když některé mé oblíbené blogerky přešly na Instagram a jinam, blog ukončily, ale chápu je, někdy chtějí už jen prodávat nebo nemají čas na blog, zkrátka přišly zničehož nic do mého života a pak z něj náhle odešly. Kromě blogů nikam nechodím a je to můj problém. Instagram, Twitter, Facebook nemám a nenavštěvuji. Musím přeci taky žít svůj život!
Promiňte mi tu nostalgii. Stálo mě dost času a úsilí celá ta léta blog vytvářet a zbylo z toho jen torzo. Vím, že nás bylo víc, komu se to stalo, ale to není omluva.
Taky stárnu a už není z mnoha důvodů tolik možností cestovat, tudíž jsem se vrhla na retrospektivní výletování napříč republikou, případně kousek po Evropě, kam můžete,
milé KOČKY,
kdykoli se mnou, já vás srdečně zvu. Nic vás to nestojí, jen trochu toho času. Jeden den se pokocháme Šumavou a druhý můžeme obdivovat třeba Slovinsko, však i já, když surfuju po vlnách blogů ostatních blogerek taky střídám žánry: Tu se stavím na zahradě u Simonky na dohled od Střekovského hradu a vzápětí se procházím pod Troskami s Jitkou, nebo zamířím k Dýmníku do Výběžku za Járou. S Dášenkou se projdu zámeckou zahradou v některé koutě jejího revíru, který obráží služebně, abych si jindy s ní zabruslila třeba na Lipně. Na dorty a jiné domácí výtvory musím k Janince, pleteniny obdivuji nejen u Ály v Č.K. a výlety všeho druhu, rostlinstvo a krásné zahrádky obdivuji u většiny z vás. Nic z vašich článků a fotek tu není zbytečné, vždy se to někomu líbí a někomu vylepší den. Také si ráda počtu u dalších z vás a pokud potřebuji kritické oko, zaběhnu k Vendy. U ní nikdy nevím, zda je víc něžně zahradnická nebo tvrdě kritická. Denně za Alenkou na Bílou Horu nebo jinam, třeba k Hance na Trutnovsko? Je to paráda, cestování za prima lidmi, do Aše od slovenských hranic, nebojím se pranic. Vlastně i na Slovensko ráda zajdu, o tom Bubatko něco ví. Mám i oblíbené polské blogerky...
Jak u mne dál? Kam to povede?
Kdybych jednou, třeba v devadesáti, Vám tady psala blbiny, dejte vědět, ať už s tím skončím, milé KOČKY, jo? Spoléhám na vás!