Honem, rychle

 Dnes odpoledne, honem, než se k horšímu zase změní počasí, vyšla jsem si na malou procházku, opravdu jen na náměstí, nafotit nějakou veřejnou zeleň, pak k poště a do obchodu pro pár brambor, abychom nestrádali, hihi. Bylo teplo, slunečno, mladí už chodili v kraťasech a tričkách s krátkým rukávem, vypadala jsem mezi nimi jako babka kořenářka. Ale, co bych, 

milé KOČKY, 

povídala, já vás vezmu rovnou do té barevné nádhery, k vyvýšeným záhonům na náměstí, před úřad. Je to tam osázené vším možným, napřeskáčku, a už se to tím sluníčkem pěkně zbarvilo.

Nu a počasí se pomalu začíná měnit, k horšímu, jak už to tak bývá. Jiřina 

Staré fotky

Pokud při prohlížení a hledání někdy natrefím na hodně staré fotky, mám k nim opravdu hezký vztah, jednak si připomenu dobu, kdy jsme často vlakem výletovali, docela nám to běhalo a pak, taky jsme jinak vypadali. Obvykle jsme si udělali sobotní výpravu, manžel tehdy pracoval ve fabrice na tři směny a tak mohl výletovat jen občas, ale zato chodil v týdnu po směně na tůň na ryby, prostě potřeboval na vzduch. Tak se občas stalo, že jsme si vlakem vyjeli třeba do Harrachova a šli jsme kolem řeky Mumlavy a k Mumlavským vodopádům, a ještě dost vysoko po silničce... 

Milé KOČKY,

tady je vidět, že tato část Krkonoš nemá chybu v jakékoli době. Stačí jen mít pěkné počasí a čas, batůžek s jídlem a pitím a nějaký ten foťák. 

Byli jsme tam tolikrát, ale už nikdy to nebude takové, jako poprvé...

na čtvrté fotce odshora dodatečně vidím u lesa škudibíka, to jsou šotkové nebo skřítci, kteří jsou vidět až dodatečně, doma, na fotce...