Jednou za deset let

Abych dostála své pověsti podivínky a snílka, napadlo mě sem dát fotky mé osoby a to od narození a dál vždy po deseti letech: to je na první pohled patrné, 

se sestrou:

a tady se sestrou a bráškou:

se dvěma brášky na Pravčické bráně:

mezi 10 a dvaceti mám jen fotky, které nejdou příliš nafotit, ale ...

pak už, milé KOČKY,  nastaly události, při kterých to fičí...

jedu v r.1970 do Mělníka pro kočárek, je mi 22!

a tady, u Baltu, ten samý rok:

30 +

40 +

a je tu: 50 +

60 +

 

70 +              ( poslední léta letí stále rychleji )

vaše:

budete-li mi držet palce, třeba jednou přidám i 80 a devadesát. A jak mě to napadlo, ptáte se? Dnes v poledne pojedu k vnučce gratulovat k sedmnáctým narozeninám a tak se to nabízelo: 

17, 34, 51, 68, 85, 102...

Přemýšlela jsem, kolikrát tu sedmnáctku v životě vlastně můžeme oslavit...jak rychle život letí a jak my, lidé, vnímáme čas v mládí a jak v pokročilém věku.