Citováno resp. opsáno z knihy V. Fischla: Z Davidových nejkratších povídek -
Prorok a jeho žena:
Dokud byl učněm, směl vypomáhat jen tu a tam s nějakým malým proroctvím. Dovedl vytušit, co se stane toho dne odpoledne. Kdo se vydá na cestu, ke komu přijde nečekaná návštěva, zda přinese dobrou, či zlou zprávu, který kůň vyhraje při dostizích o půl čtvrté.
Po tovaryšské zkoušce dokázal předvídat věci na měsíce, ba na několik let dopředu. Mohl řící s jistotou, kdo v příštím roce zbohatne, kdo zchudne, kdy padne vláda a kdo vyhraje ve volbách.
Když se pak stal mistrem prorockým - dosáhl už jistého stáří a měl, jak se na proroka patřilo, vlající bílý vous a dobře vyvinutý výstražný ukazováček -, mluvil o válkách, o potopách, o pohromách příštích staletí a o božích mlýnech, které melou jistě ( i když se vystříhal zmínky o dodací lhůtě semleté mouky ).
Nakonec viděl tak daleko před sebe, že mohl vzpomínat na budoucnost.
Tu však pokaždé přicházela prorokova žena a ptala se, kde najde půl šekelu, za který chtěla nakoupit, aby uvařila dětem oběd. Prorok však znal odpovědi jenom na otázky, týkající se dálné budoucnosti. I odcházela tedy uklízet do domů bohatců a za mzdu nakoupila mléko, olivy a sýr. A zatímco prorok horoval o tom, co postihne lidstvo v příštích věcích, chystala na stůl jídlo pro dnešek.
