Voní celý dům a sbíhají se sliny, načančané cukroví na krásném tácu slibuje jediné, že Vánoce jsou blízko.
Všem lidem dobré vůle přeji nádherné dny plné lásky a pohody. Jiřina z N.
Manželovi nosím ke kávě tzv. neprodejné vzorky, když něco víc upeču nebo se to zlomí. Ovšem pak je ještě cukroví, které mám moc ráda a to je podarované, od přítelkyň, od Libušky banánky, konečky pěkně namočené v čokoládě, dortíčky od Marcelky, nahoře polité čokoládou a ozdobené bílou mandlí, a tak podobně. Dělávali jsme v předcovidové době výlet poslední sobotu v prosinci a na ten se, jak velel nepsaný zákon, nosilo nesnědené cukroví, to byly hody, někde v lese, ve sněhu, na pařezu, u Litoměřic, nebo na Jedlové nebo u Liběchova...horký čaj z termosky a v něm panák rumu.Především svobodní mládenci, kteří neměli nikoho, kdo by jim upekl se radovali z tohoto našeho zvyku.
Milé KOČKY:
Jednou jsme jeli vlakem do Žďáru nad Sázavou a paní průvodčí jsme také malinko ovínili, ale nebylo to víno, nýbrž Magistr, to musí léčit, s takovým názvem? Panečku, hnedka měla naše kupé raději. A my pak táhli vesele městem na Zelenou Horu, moc rádi na to vzpomínáme.
Kam jsem se to dostala od závějí cukru?