Únor, u nás měsíc oslav, jenže, kdo si představuje bujaré veselí a potoky alkoholu s mnoha platíčky chlebíčků a patrovými dorty, bude zklamán. Jo, dárečky, kafíčko a nějaký zákusek, to proběhne, nicméně hlavně si popřejeme a oslavenec dostane kytku, na tom já si ujíždím.
Hned prvního února má narozeniny moje úhlavní kamarádka z Rumburka. První oslavenkyní z rodiny je moje starší vnučka, má svátek v prvním týdnu února, následuji já, jelikož mi rodiče dali jméno, které je v kalendáři den před mými narozeninami, moc mě to netěší, ale co nadělám. Naštěstí dcera mi dává dárky jak k svátku, tak k narozeninám a nijak mě nešidí. Už jsem si na to za ta léta téměř zvykla, hihi. Následuje narozeninami moje dcera, a hned za ní má narozeniny kolegyňka Jana, která se mnou jezdívá poctivě a obětavě na zájezdy. Svátek měla v únoru i moje matka a moje tchýňka, ale bohužel, ty už oslavují jinde a jinak. Taky mají svátek Lenky, což jsou jak moje švagrová, tak některé blogerky, kterým - pokud nezapomenu, bych ráda popřála. Narozeniny v únoru, to jsou Vodnáři, ti mají zajímavou pověst, ale není to s nimi snadné!
Celá dlouhá léta jsem ráda dostávala bonbonieru a kytku, při množství gratulantů to bylo zajímavé množství dobrůtek, a taky kila šla nahoru, proto jsem se obvykle o čokoládu rozdělila. Teď při mých hodnotách glykémie mi asi přinesou něco děsně zdravého a na čokoládu můžu zapomenout. Ani lahvinky s vínem nebudou, rozjařit se musíme i bez vína, leda koupíme hroznové.
Milé KOČKY,
jakpak to máte s oslavováním Vy? Vždy závidím lidem, když mají narozeniny v létě a na pugét pivoněk mohu já v únoru leda tak zapomenout. Naštěstí mám ráda všechny kytky. Hlavně, že se s mladými a s vnučkami uvidím a že si čas spolu užijeme.
