Vážení a milí návštěvníci blogu, milé KOČKY. Vítejte! Dnes se ozývám až navečer, měla jsem přes den napilno.
Karel IV. prý se stavbou mostu čekal na správnou konstelaci a podobně jsem si připadala i já, když jsem chtěla navštívit Průhonický park, potřebovala jsem pěkné počasí a nějakou fajn osobu sebou, stav, kdy mi není ouvej a nemělo to být v pondělí, na kdy internet říkal, že není přístupná tamní botanická zahrada, což by byla velká chyba ji minout, proto jsem čarovala a hlídala počasí, přesvědčila manžela a Janu a jelo se. Kdy? Dnes ráno, do Prahy a pak do Průhonic...Bus, metro, a zase bus a jsme u zámku. Počasí s námi laškovalo, chvílemi bylo mírně pod mrakem, chvílemi sluníčko, vítr, ale šlo to. Fotila jsem a moc ráda, vždyť jsem chtěla podarovat i vás, co to máte k tomuto parku daleko.
Nachodili jsme toho hodně, bolí mě nohy, ale co by jeden neudělal pro krásné zážitky.Léta jsme tu s mužem nebyli a dnes jsme si hodně cestiček prošli. Voda, rododendrony, pivoňky, a! - kosatce, za kterými jsem hlavně jela. Mraky kosatců, všech barev, tvarů, vůní, ale - ty budou na blogu asi až později.
Některé rododendrony a azalky byly odkvetlé, jiné v plném květu a jiné ještě nekvetou.
Připravím tu na 3 - 4 dny několik příspěvků a v pondělí se pak podělím o další cestu. A nyní již vyrážíme do zámeckého parku a speciální pozdrav patří Dášce ( cestou necestou ) která mé rozhodnutí uspíšila.
Jsem v časovém presu a tak vám, milé KOČKY, doporučím zajímavosti o zámku přečíst na internetu. Děkuji za spolupráci. Jiřina z N.