Musím se ohradit

 Onehdy mi manžel  - docela navztekaný - četl z internetu nějaké zprávy a jedna perla vedle druhé:

že zlegalizují prodej nějaké drogy - ptám se, když je to primárně určené nemocným, proč se to bude prodávat přes internet a ne přes lékárny? nebo ten, kdo z toho má zisk, bude mít tímto způsobem více v kapse?

prý nějaký trouba ( ať mě klidně žaluje ) navrhl, že ve třídách ( školách ) budou rušit umyvadla - to jako proč? 

Prý je dokonce návrh, že budou záchodky ve školách stejné pro holky a kluky! - to si někdo dělá legraci? je normální?

dokonce snad chtějí češtinu upravit, aby se nemuselo přemýšlet, jaké i - y napsat - to jako než by se někdo něco učil, raději to zrušíme? to musela být hlava, aby na to přišla, možná, že je to někdo, kdo bere ty drogy? Ještě jsem neviděla, že by někdo řekl, angličtina je těžká, předěláme ji, nebo matematika je těžká, budeme učit děti počítat jen do dvaceti...

Tak vážení - mohla bych pokračovat, internet je takových zpráv plný a ani nemluvím o komentářích, to píší lidé, kteří češtinu moc neovládají a chytrosti moc nepobrali. Kam to povede, zeptala by se má babička, kdyby žila.

Normální lidi, hetero a se vzděláním, aby si sedli a vzali prášek na hlavu. Doufám pevně, že rodiče školou povinných dětí se budou některým plánovaným a připravovaným blbostem bránit. Jinak to nazvat nemohu.

Vaše staromilka: Jiřina z N.

Milé KOČKY:

Vždy se říkalo, že rodina je základ státu  =  máma, táta, děti, škola, práce, důchod...a tak dále, ale dnes ne, vše se rozvrtá a předělá, každý kdo tam ,,nahoru,, vyleze, musí něco nového vymyslet a prosadit, aniž tomu rozumí a chápe souvislosti. Bože, zač nás trestáš, ptám se, coby ateista.

Myslím si, že je na čase, abychom v takových případech, kdy nám něco shůry nutí, a je to očividná blbost,  řekli pořádně a nahlas: NE!

Doufám

 Já pořád doufám, že budu mít co dát na blog z nových výletů a nebo výprav - ale když už jsme byli jednou nohou v neděli v Itálii - uchýlím se k tomu, že vám ukážu fotky, které jsem pořídila z busu při jízdě z Apulie domů a to proto, že jsem tušila ( jak je mým dobrým zvykem ), že pojedeme okolo Loreta, marně jsem se snažila prosbami i jinak o to, aby nás tam zavezli a dali nám čas na tzv. jednu fotku, nepovedlo se, tak to mám jen z toho rozjetého autobusu.

Milé KOČKY, ale kdo ví, jestli se vám tyto snímky z dálnice v okolí Rimini nebudou líbit? podotýkám, že tato cesta domů se uskutečnila 7.9.2007! a proč o tom píšu - jak je patrné z fotky, v Abruzzách napadl sníh!

Jestli se toho dožiju, tak v dubnu 2024 budu mít na kontě blogu 10 let a to už nějaké to cestováníčko a tipy na výlety tady byly a jsou. Třeba nám to, milé blogerky, vydrží i další roky, co já vím?

Občas

 Stalo se, že občas někdo vyfotil i mne, ale to je dávno. Což o to, focení mi nevadí, ale musím pak na fotce být k poznání, mít dvě nohy, dvě ruce, hlavu a neměla bych být zaměnitelná s chovanci ZOO.

Milé KOČKY, abych dostála výše uvedenému, musím sáhnout hodně do minulosti, ale zkusím to.Dnes byste mne nepoznaly, chemoterapie udělala kus práce na tom, abych vypadala spíše jako strašidlo. ale co nadělám. 

Já se nevidím a znám se z fotek: jo, kdysi na Krku, to bylo ještě dobré:

od té doby zůstal stejný jen ten klobouk...

Jak si můžete všimnout, v té době!  ve stínu staré zdi vypadám docela přijatelně...žádný muzeální kus jako nyní!

K moři, někam do tepla, bych jela hned, sbalila bych se velice rychle...

Momentky

 Máme poslední pondělí v srpnu, chystá se už na nás září a pak nastane ten úžasný čas barevného listí, přijde to nenápadně, pomalu, ale jistě...což já mám moc ráda, ale do té doby netřeba věšet hlavu, že budou mlhy, chlad, vítr, patří to k nám, nežijeme na rovníku ani u pólu... a je potřeba si to oblíbit nebo dokonce zamilovat.

Milé KOČKY, z minulých komentářů mnohých z vás jsem si vzala ponaučení a zkusím tu prezentovat fotky, které jsem pořídila různě po Evropě, třeba vyplní ,,moji okurkovou,, sezonu?

musíš víc nahlas, špatně slyším:

 

pozor, už jde:

podívej, zas byla na přelivu:

Haryku, trhej:

 

horko, že by pes upad: St.Tropez -

to je nuda:v Omiši

nebojte, ze Supetaru do Splitu ledovce nepotkáte:

dialog:

co jsem to jen chtěla?:

tržnice v Belfortu:

na trhu v Castelsardu:

už mě bolí nohy: slavnosti v Dijonu

chvilka na cigárko před odplutím:  Olbia - Civitavecchia 

musíme to udělat: poblíž Vezelay

s kamarádkou řádíme na Brači:

já jsem ten stín vlevo dole...

a jeden rybář v Toulonu:

Prémie

Milé KOČKY, asi se vracíte z prázdnin a pomalu uvažujete o stereotypu zaměstnání nebo návratu z chalup a chat do města...o přípravách dětí na školu u vás, mladších, - já jsem se naopak na chvíli ponořila do vzpomínek na jeden zájezd, kde jsem si splnila jeden z velkých snů: tím byla návštěva neskutečné italské obce Alberobello, městečka asi 40 km od Bari, právem zapsaným v UNESCO.

Zachovejme si ještě chviličku prázdninovou atmosféru, ano?

Umím si na tomto místě představit večerní posezení s jídlem a pitím ala Itálie:

stejně tak jsem byla u vytržení na těchto i dalších místech:

Tento tehdy, tuším, že 9 denní zájezd, byl dost plný místy, která stojí za tu námahu a kodrcání se busem na jih...měli jsme štěstí, že třeba tady bylo dost času si město projít a pokochat se a nespěchat,  snažím se vidět svět hezký, je mi jedno, jestli to je ve Francii, Itálii, Německu nebo v Horní Dolní.

Co bych vám naservírovala příště?