Jako mladá jsem měla ráda látky a oblečení se vzory: kostky, puntíky, proužky.
Kostkaté sukně, puntíkaté šaty s kolovou sukní, širokým páskem, halenky s proužky. Občas jednobarevné šaty. Byla jsem vysoká a hubená, tak jsem si leccos mohla dovolit.
Když mi bylo padesát, dopřála jsem si zájezd do Skotska a kostky jsem si znova zamilovala, po návratu všechno najednou bylo boží: bodláky, náprstníky, holé kopce a kdybych byla na alkohol, tak i ta vhisky.
Potkala jsem v Praze mužské v kostkatých sukních a vzdychaly jsme s kolegyní při pohledu na ty statné a svalnaté chlápky ( krátce po našem zájezdu), potkaly jsme na Slovensku v Roháčích na dovolené bodláky a nešlo na Skotsko zapomenout. Jezdili jsme ze stejného důvodu každoročně na Sychrov v termínu, kdy tam probíhaly Skotské hry...Divíte se mi, milé KOČKY, že jsem pak velikonoční vajíčka obalila kostkatým papírem ve stylu skotském a manžel k Vánocům dostal placatici s kostkatým vzorem - on, nepiják, nekuřák, nemrava, jejda, co to povídám?
Tu placatici ještě máme a tak jsem si tu nad ní zavzpomínala...že bych ji občas vzala sebou na výlet? Jo, byly doby, že jsem brávala na výlet vlakem láhev Magistra a nechala ji kolovat po kupé...
Víte, že každý klan má ve Skotsku svůj vlastní vzor látky?
Jak to máte s výlety a podpůrnými prostředky vy, milé blogerky?