Kdybych se měla svěřit, co mám ráda, milé KOČKY, nebylo by to těžké, asi.
Tak jasně, svoji rodinu, své přátele, svoji domácnost - i když! tu - jak kdy.
Ale také mám ráda mladé bukové listí, když do něj svítí sluníčko, louku plnou kvetoucích pampelišek nebo kopretin, deštík po delším suchu, konvalinky v lese, pochoďáček po horách s dalekými výhledy, posezení s kamarádkou u kávy a něco málo k tomu, hlídání malých dětí, které mám komu vrátit, pobyt u moře, těšení na dovolenou a čtení zajímavé knížky. ( své četné klobouky, rukavice, kabelky a pěkné boty - no jo, marnivka! )
Řeknete si - banality - ale ! - nestojím o velká dramata, nestojím o velká překvapení, chci mír, klid a pohodu. Zdraví! - pro sebe, pro vás, pro nás. A špetku humoru k tomu...
Také si dopřávám návraty do vzpomínek, na setkání s těmi, kteří už tady nejsou:
třeba jako naše občasné setkání s příbuznými u zámku ve Velkém Březně?