Dnes se budu chlubit a doufám, že mě pánbu nepotrestá. Dva roky se nedívám na telku a pět let vím o Vetřelci. Dvě zprávy, které mě v září zákonitě musely potkat. Z první mám radost a z té druhé svým způsobem také, ale u té nikdy nevíte, co se z toho vyklube. Tak raději budeme dělat, že se nic neděje a poslouchat doktory.
Milé KOČKY,
blogování je svým způsobem taková terapie, stejně jako cestování, tedy, beru to podle sebe. Těšení se na další den, těšení se na různé aktivity, není pak čas na chmurné a ještě chmurnější myšlenky.
Tento rok sice ještě neskončil, ale musím přiznat, že se mi zatím vcelku dost povedl. Jak s tím zájezdováním a také jinak. Snad to nezakřiknu a budu doufat, že to ještě vydrží. Plánů mám na kolik let dopředu.
S tím chlubením to raději nebudu přehánět... znáte to! A pro dnešek se budu těšit na vaše blogy a novinky na nich.
Vám všem, bez výjimky, přeji krásný den.