středa 31. července 2024

Židovské památky

 Tohle téma je pro mne po mnoho let velice zajímavé, začalo to nenápadně, do třídy ZŠ se mnou chodily dvě holčiny, jedna dcera lékárníka a druhá dcera pana doktora a to skončilo, když se po maturitě holky a celé jejich rodiny odstěhovaly do Izraele. Každá za jiných okolností, v Benešově n.Pl. se o tom hodně mluvilo i drbalo. Obě se dobře učily, obě se držely po škole doma, mezi nás, ostatní děti, moc nechodily a postupně jsem se dozvídala o tom, že jsou to židovky, což jsem moc nechápala. O náboženstvích jsem znala jen základy, neb sama nejsem křtěná. Až o hodně později moje zvědavost dala prostor tomu, že jsem se začala o některé historické i novodobé věci kolem toho zajímat a sháněla jsem si knihy, materiály a informace, které jsme se neučili, nemluvě o Holokaustu, o tom jsem se nejvíc dověděla až po revoluci v r. 89. Začaly vycházet knihy, které jsem si kupovala a půjčovala a info se hrnulo ze všech stran. Spoustu knížek jsem už dávno měla doma, postupně jsem navštěvovala židovské hřbitovy a synagogy a jiná místa, kde žili po staletí u nás Židé a překvapilo mne, kolik takových památek tu je, a především, v jakém stavu. Dokonce jsem v devadesátých letech psala tehdejšímu ministrovi kultury, proč se o tyto památky nikdo nestará a jeho odpověď mě vůbec  - jak to říci slušně - nepotěšila. 

Také mně zajímalo, jak je možné, že jsou někde častější a jinde žádné známky židovského osídlení a i na to jsem našla odpověď. Stručně řečeno - do jisté doby to byla práce šlechty, která si je na svůj ,,majetek,, zvala a ve vesnicích držela a nebo trpěla. V devatenáctém století se situace ze známých důvodů změnila, židé se směli stěhovat do měst a najednou se všude vyrojily dílny, pak továrny a už to jelo - průmysl byl ve velkém vytvářen a to z velké části právě podnikavými Židy. Souvisí to také s tím, že Židé vždy nejméně jednoho syna poslali na studia, lékař, advokát, architekt, kolik z nich pocházelo spisovatelů a jiných umělců - nebo něco podobného?

Milé KOČKY, nemohu zde, na jedné stránce, popsat vše, co jsem za mnohé roky načetla a zjistila. Z jistých, dobrých důvodů, nebudu psát, kde všude jsem se byla podívat, abych načerpala tyhle informace a na vlastní oči spatřila ty někdy už jen chabé pozůstatky zajímavé kultury a lidí, kteří tu žili po staletí a určitě byli přínosem pro společnost - byly to desítky míst po celé republice Československé a nyní České. 

Nikomu to nevnucuji, ale kdo má zájem, najde si v různých krajích tato zajímavé památky na lidi, kteří už tu nežijí, buď byli vyhlazeni a nebo se po válce museli vystěhovat. 




čtu si: např. 

https://medium.seznam.cz/clanek/pan-g-zide-v-teplicich-svedectvi-o-zniceni-nejvetsi-mimoprazske-komunity-71743?utm_campaign=abtest258_redesign_vyhledavani_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&source=hp&seq_no=4


úterý 30. července 2024

S vervou do toho

 Nedávno jsem si, dá se říci náhodou, koupila novou knihu - zeť mne vezl z Prahy domů a stavil se v jedné prodejně pro objednané knihy a já ji tam spatřila a jak jsem uviděla zmínku o Compostele, už jsem po ní šla. Ale - odložila jsem ji, neboť jsem, milé KOČKY, měla vypůjčených sedm jiných z Městské knihovny a to dá rozum, že když je musím do polovinuy srpna vrátit, musím se činit. Nu a včera jsem poslední z nich dočetla a v podvečer jsem už načala pár stránek z té mojí nové - a bude to jízda! Autora sice zatím neznám, ale podle jeho slohu a vyjadřování budu moc spokojená.

Takže, seznamte se: 

Ondřej Herzán   Z Brna za sklenkou portského  -  s podtitulem aneb 3600 kilometrů po svých




pondělí 29. července 2024

Barevné pondělí

 Dnes mám nějaké povínnosti v Praze od božího rána a tak jsem vám tu, milé KOČKY, nachystala, co jsem foťákem na výletě minulý týden v úterý nasyslila - je léto a tak není divu, že jsou to kytky a včelky. 

Jsou tu pro vás:
















opatrujte se, milé blogerky...

neděle 28. července 2024

Bechyně

 V Bechyni, i když jsme tam také byli už několikrát, vždy mě to nutí obejít městečko a znova a znova fotit, co vídím zajímavého. Tentokrát jsem měla velké štěstí - vzala jsem sebou dvoje hodinky, které mi už delší dobu nešly, měly vyšeptalé baterky a v Bechyni jsem našla hodinářství ( téměř naproti synagoze ) a tam mi oboje zprovoznil pan majitel a na jedny z nich mi i prodal nový kožený řemínek a to vše za slušný poplatek. Takže radost veliká. 

Jediné, co jsem zatím v Bechyni nevyužila - mašinku z Tábora do Bechyně a procházku Židovou strouhou.Tentokrát jsme s mužem nešli na prohlídku zámku, ani na prohlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie a frant. kláštera. Také by se mi líbila potulka lázeňským parkem, ale tak třeba jindy. 

Nějaké fotky, milé KOČKY, z toho, co jsem tentokrát stihla nafotit, jsou, o tom žádná diskuze. Příjemné město a nikam se tu nespěchá...a je tu dost míst k posezení!










nikdy si nedám ujít tyhle výhledy na Lužnici:



balkon hezčí než ten ve Veroně:




málem jsem tam koupila domek:







 
v synagoze je muzeum turistiky:


a odtud jsme obvykle razili dále - do Týna n.V., nebo do Milevska, do Sepekova, do Tábora, Klokot, do  Jistebnice nebo k hradům či jejich zříceninám Dobronice nebo Borotín, podívat se na přestěhovaný most ve Stádleci, nebo ? - je toho tu hodně vhodného na výlety, nevěříte?
jenže, tentokrát jsme se vydali na sever a jeli domů.

sobota 27. července 2024

Půvaby na Blatech

 Že jste to vy, milé KOČKY, udělám dnes výjimku a rozepíšu se šířeji o vesnicích v této oblasti, zvané Veselská Blata.Vesničky jsou zde nazývané buď vesnická památková zóna nebo častěji vesnická památková rezervace, ale mezi námi, je to jedno, jsou krásné a hlavně - buďme rádi, že je máme!

Přímo naproti Soběslavi jsou to především vesnice: Nedvědice, Debrník, Svinky, Vlastiboř, Záluží, Komárov, Klečaty, Zálší, Mažice a možná je jich zde více, co vám říká takový výraz selské baroko

znám některé vesnice/krasavice i jinde, i když nedaleko, jako Zbudov, Břehov, a kousek od Hluboké i Mazelov, Plástovice - moje velmi oblíbené!, Malé Chrášťany, a kdo by neznal slavné Holašovice, ty jsou zapsané i v UNESCO. Ovšem v těch jsme v út nebyli...

Nejlepší je, podívat se na takové krásy svýma očima, já vám zde jen naznačím a vy, které jste tam již byly, mi to jistě rády potvrdíte, že je to prostě pohádková oblast.

Jen je mi mírně trapné, když kolem těch domečků poskakuji s foťákem a lidem,kteří tam bydlí, to nemusí být příjemné, ale asi jsou zvyklí?

Doporučuji se zde pohybovat pěšky nebo na kole - bohužel musím použít starší fotky, neb se mi nynější ale vůbec nepovedly.


 














a na závěr pozdrav z Veselí n.L.:
 



Moc hezké fotky mám z těchto vesnic s vnučkami, když jsme před lety jely s druhou babičkou na krásnou dovolenou ke Kunžaku, ale ty sem nechci dávat. I když vnučky od té doby dost povyrostly!




...zítra se, milé blogerky,  podíváme do Bechyně, kde jsme, ač neradi, výlet museli později odpoledne předčasně zakončit.