Když jsem měla svátek a narozeniny v polovině února, trochu jsem se divila, že na mne jedna osůbka zapomněla, ale nehroutila jsem se z toho a vida, onehdy jsem dostala kytku a čokoládky opožděně, ale s omluvou, že odjížděli na jarní prázdniny a na mne zapomněli, a abych si to uchovala, kytku jsem si vyfotila: Tady je,
milé KOČKY,
dostala jsem ji spolu s bonboniérou od Honzíka, kterého jsme si ochočili ( spíše on nás ) a co týden k nám chodí na celé odpoledne, případně v sobotu. Tzv. k dědoušovi.
