Jestli se mi podaří vás, milé KOČKY, pobavit, bude to dnes.
V roce 1970 jsem si v únoru pořídila dceru a později v tom roce mého manžela jeho přítel, stejně jako několik dalších lidí, požádal, zda bychom s nimi, jeho 4 člennou rodinou, nejeli na dovolenou do tehdejší NDR k moři, tedy k Baltu. Vlastně s 5 člennou - měli s sebou psa boxera!
Já jsem nabídku zprvu odmítla, dcera byla kojené miminko a nikam se mi od ní nechtělo, ale moje máma, asi se těšila na to, že bude mít mimčo chvíli pro sebe, ač jsem jí zakázala jí dávat knedlíky s omáčkou a kdovíco v rosolu, mě přesvědčila, ať jedu a tak jsme nakonec s tou partou vyrazili. Jelo se vlakem z Děčína směr Berlín a dál na sever, do Prerowa. Myšlenkami jsem byla u našich u dcery, ale zvědavá jsem byla na to móóóře. Bylo mi něco přes 22 let a nikdy předtím jsem u té louže nebyla.
Táhli jsme stany a všelijakou výbavu, byli jsme mladí a žádný problém. Někdo jel ve dvojici, jiní brali i děti. Stany jsme si postavili do kruhu jako stanovou vesničku, těsně vedle FKK, takže naši chlapi mívali zajímavé výhledy na nahaté Němky, které vařily na plynových vařičích bez oděvu. Dělil nás plot vysoký asi 40 cm - tzv. symbolický.
Počasí bylo kupodivu docela pěkné, ale vítr a dost studený foukal stále, jenže poprvé u moře? - tak jste prostě spokojení s tím, co je. Žádné palmy, žádné pomerančovníky, jen vlny, písek, tráva, tam někde v dáli Finsko, Švédsko, a tak dál. Nedaleko se proháněly čluny pohraniční stráže, aby jim nějací odvážlivci na nafukovacích matracích nezdrhali do ciziny.
Tehdy měli Němci hranolky a nějaké to maso za pár babek ( marek ) a taky jsme si sami vařili, takže dovolená to byla pěkná a levná, dokonce jsme podnikali výlety vlakem třeba do Stralsundu. Pamatuji si na Muzeum mořský svět a kostel - ale je to dávno a fotek tehdy bylo je pár.
A proč s tím nyní přicházím - sama se divím, jak jsem byla hubená a ta jedna fotka naše známé kdysi vyprovokovala k větě: to je vše, co jí po něm zbylo.
