středa 8. května 2024

Chorvatsko

Chvíli to vypadalo, že jsem opustila seriál nazvaný drze tipy na letošní dovolenou. Ale ne, jen jsem nechtěla, aby nové výletíky okoraly a zvadly...

Tuto zemi do tohoto seriálu s chutí přidám, i když, milé KOČKY, přijela jsem tam poprvé asi poslední z Čechů, neb to bylo až v září 1999 a to tam už každý byl nejméně dvacetkrát, hihi.

( kdyby bylo po mém, připojila bych Polsko a Slovinsko a možná i to Chorvatsko k České republice, musela bych asi zabrat i kousek Rakouska a Maďarska, to se ví - ani jsem netušila, že jsem takový agresor, ale udělala bych to poklidně a bez boje, musela bych je ukecat a něco jim naslibovat )

Vysadili nás při mém prvním zájezdu do Ch. z busu v Primoštenu, a dojem byl obrovský, asi 20 m od nás šumělo moře, nad námi voněly borovice a vzduch byl teplý a zvláštní - ubytovali jsme se a šli na procházku a hned jsem se do tohoto místa zamilovala - stmívání a podvečer měly kouzlo. Pak jsem této zemi postupně věnovala dalších asi deset návštěv a to pokaždé jinam - ostrovy Krk, Rab, Brač, Hvar, Korčula, na pobřeží Makarská, Brela a Tučepi, Ston, Šibenik, Slapovy Krky, Plitvice - zkrátka jsem poznávala dostupnou a příjemnou zemi. Dubrovník a jiná místa - báječné dovolenkové prostředí. Pula a Opatija, Trogir a Split...Jen ten Zadar jsem zatím neměla možnost projít.Vždy jsem jen jela okolo busem a hladově koukala na městečko v dáli. Především jsem si v Ch. dopřávala zmrzlinu a sluníčko. Koupání v moři a dlouhé procházky po jeho břehu. A taky jsem si všímala jejich staveb silnic, dálnic a tunelů a to stavěj na skalách - ne na poli jako tady!

Vyberu fotky, které mám ráda a jsou z několika poznávacích zájezdů - na některé manžel dostal ,,kudlu na krk,, a musel jet se mnou, co na tom, že se mu tam moc líbilo, příště se cukal zas a znova - a moje sestra jela párkrát s námi - takže jsme na něj vyvíjely tlak dvě.










u takových stromů vždy myslím na Kelty a druidy:


pod palmami myslím na víno, zmrzlinu a nebo české piviště:


a další krásný den je za námi:








jeden z busu:


hemžení:






v Tučepi:






Fungovalo to tak, že nás v pátek odpol. z Prahy přes noc odvezli, v sobotu ubytovali a druhý den byl u moře volný, pak nás vozili busem nebo lodí na poznávací výlety a předposlední den byl zase volný u moře, stejně jako každé pozdní odpoledne nebo večer - a pak, další sobotu večer nás ( některé spálené a červené a některé už bez kun - zvířátka, kterými se tam tehdy platilo) dopravili přes noc do nedělní Prahy, aby se někteří celí nažhavení v pondělí vrátili do reality všedních dnů.  

Zajímavost: na Brači jsme zažili zemětřesení a nebylo to moc příjemné. Obvykle jsme měli polopenzi nebo jsme si vařili sami. Konec konců jsme si občas došli i na jídlo do restaurace. Jak to tam vypadá letos, nemohu sloužit - už jsem tam několik let nebyla a nechystám se tam. Moje kroky, pokud někam povedou, jsou nasměrovány jinam.