Dnes jsem si po 14 dnech převážně polehávání s virozou v posteli usmyslela, že konečně taky jednou vyrazím do ulic - no, šlo mi to jako psovi pastva.
Milé KOČKY, navštívila jsem knihovnu, abych neležela jen tak zbůhdarma, šla jsem se, jako spousta dalších občanů našich N. podívat k Labeti a něco jsem cestou nafotila. Tuhle trasu už jsem nešla ani nepamatuji a dost jsem se divila, jaké změny tam byly, jeden parčík vykácený a některé ulice v dost podivném stavu. Labítko bylo plné a ještě trochu a je venku z břehů úplně. Vždy si vzpomenu, kam až byla voda v r.2002.
V Labi plavala spousta nečistot, větve, stromy a voda plná hlíny - asi vypláchnutá pole výše nad námi Tohle, když vám zaplaví dům a věci v něm, to nevyperete ani omylem, vyčistit se to nedá a musíte hodně věcí vyhodit.
To mi připomíná jednu myšlenku - kdysi jsme s manželem přispívali na konta některých organizací - Naše dítě a podobně, ani už nevím, jak se jmenovali. Později jsme přispěli spíše jednotlivcům - zjistila jsem si raději konkrétní rodinu, která byla třeba poblíž Blatné vyplavená rybníkem a poslala jsem peníze jim, neb když je nějaká organizace vedená někým, kdo mnohokrát za rok jezdí na drahé dovolené - nemám moc chuti jim přispívat, kdoví, kam a v jaké míře peníze pak putují? Podle jakého klíče se rozdělují? Taková vyplavená rodina je vděčná za každou korunu a koupí si, co nejvíc zrovna potřebuje. Nabízím i třeba povlečení, pěkné a skoro nové, protože jich mám hodně, v nouzi si lidé nemohou honem koupit vše nové. Vím, že v Čechách jsou hodní lidé a ochotně pomáhají a při různých sbírkách je to patrné, ale taky vím, že jsou i falešní hráči, jak bych to stručně nazvala. Takže, snad to řádění vody brzy pomine a ochota lidí pomoci potřebným naopak stoupne.
z dnešní procházky po městě Nerátky:
